Mikko Rimminen

Igelitkové pivo je obraz jedné bolestné stránky současného Finska, ale dá se říct, že i současné západní civilizace. Román zachycuje čtyřiadvacet hodin ze života mladých nezaměstnaných ztroskotanců, Maršála, Blafyho a Henninena, kteří nemají sebemenší ambice někde pracovat, poflakují se kolem pochybných pivních a buřtových stánků nebo v parku, odnikud nikam, žijí ze dne na den, z podpor, z vratných lahví. Dělají si navzájem naschvály, ale v okamžiku ohrožení dokážou stát při sobě. Místy vzdáleně připomínají postavičky z Kaurismäkiho filmů. Jejich život je uzavřen do helsinské, někdejší dělnické čtvrti Kallio, která nám v mnohém může připomínat pražský Žižkov, odkud vlastně ani nemají žádnou touhu se někam dostat.

Igelitkové pivo je obraz jedné bolestné stránky současného Finska, ale dá se říct, že i současné západní civilizace. Román zachycuje čtyřiadvacet hodin ze života mladých nezaměstnaných ztroskotanců, Maršála, Blafyho a Henninena, kteří nemají sebemenší ambice někde pracovat, poflakují se kolem pochybných pivních a buřtových stánků nebo v parku, odnikud nikam, žijí ze dne na den, z podpor, z vratných lahví. Dělají si navzájem naschvály, ale v okamžiku ohrožení dokážou stát při sobě. Místy vzdáleně připomínají postavičky z Kaurismäkiho filmů. Jejich život je uzavřen do helsinské, někdejší dělnické čtvrti Kallio, která nám v mnohém může připomínat pražský Žižkov, odkud vlastně ani nemají žádnou touhu se někam dostat.