Hans-Ulrich Rudel

Válečný deník nejvýše vyznamenaného německého vojáka druhé světové války. S 56 dokumentárními fotografiemi z autorova soukromého archivu. „Rudel byl za druhé světové války jedním z nejstatečnějších a nejúspěšnějších vojáků. Přestože mu museli amputovat nohu, plnil svoji vojenskou povinnost až do trpkého konce. Proto bychom mu měli vyslovit uznání, i když těžko můžeme dnes jeho politické omyly akceptovat. K nějakému honu na čarodějnice naprosto není důvod.“ Friedrich Zimmermann. Hans-Ulrich Rudel byl zdaleka nejúspěšnějším válečným pilotem druhé světové války. Narodil se v roce 1916 v Konradwaldau ve Slezsku a po maturitě nastoupil do vojenské letecké školy ve Wildpark-Werderu, kterou absolvoval v roce 1938. Válku prožíval po celou dobu na východní frontě a jeho bojové operace byly na všech místech, kde působil, pro danou situaci rozhodující. Po 2530 bojových vzletech bylo plukovníku Rudelovi jako jedinému vojákovi německé branné moci propůjčeno nejvyšší vyznamenání za statečnost, zlaté dubové listy s meči a brilianty k rytířskému kříži železného kříže. Rudel zemřel v roce 1982. Svoje válečné zážitky sepsal tak barvitě, že čtenář téměř na vlastní kůži prožívá dramatické zvraty při jeho bojových akcích.

Rudel měl víc než kdokoliv jiný právo na to, aby sepsal své válečné zážitky. Ještě stále je odstup od ohromných válečných událostí malý na to, aby bylo již dnes k dispozici vyčerpávající vylíčení. Proto je o to důležitější, aby ti, kteří až do hořkého konce plnili na svých místech svou povinnost, vylíčili své zážitky tak, jak se opravdu udály. Jenom takovým způsobem, na základě čisté objektivity a skutečně prožitého, bude jednoho dne možno, aby vzniknul kompletní obraz druhé světové války. Se svými 2530 bojovými lety byl Rudel uznáván (také seriózním protivníkem) za největšího světového válečného letce. Ze vzduchu zničil 519 ruských tanků, potopil bitevní loď a dva ruské křižníky. Celkem byl pětkrát zraněn. Jaká míra neúnavného nasazeni a prakticky nepřetržitého přemáhání sama za sebe hovoří z těchto několika čísel, může pochopit pouze ten, kdo sám vzlétal proti nepříteli. Čísla napovídají, že někdy během jediného dne absolvoval až deset i více bojových vzletů. Během dlouhé války měl sotva nějakou dovolenou a i po zraněních se opět vracel zpět na frontu. V roce 1945 přišel při jednom bojovém letu o pravou nohu. Nečekal, až se zcela uzdraví, ale přinutil se k tomu, aby létal přes otevřenou ránu dále s protézou. Hitler a Göring mu zakázali startovat, ale to mu nezabránilo, aby se po krátké době nevrátil ke svému svazku. Létal s protézou, nebo dokonce bez ní stejně neúnavně a úspěšně jako předtím.