Ivan Šedivý

První světová válka stála u kolébky krátkého 20. století. Přestože to byla válka našich dědečků a pradědečků, tedy událost relativně nedávná, v českém historickém povědomí byla záhy překryta vzpomínkou na vznik Československé republiky. I v českých zemích však za války žili lidé, a čeští vojáci poznali dokonce tvář konfliktu z obou stran - jako vojáci za císaře pána i jako legionáři. Ovlivnila válka i českou společnost tak, že to mělo vliv na její další vývoj ve 20. století? Na tuto a podobné otázky se snaží autor odpovědět v knize, v níž části chronologické - od sarajevského atentátu až po rozpad monarchie a vznik samostatného státu - kombinuje s kapitolami, které přibližují hlavní stránky života tehdejší společnosti, hospodářství, kulturu, politickou a sociální každodennost. Jádro práce spočívá v rozboru událostí v zázemí, všímá si také české účasti na válečných operacích.

Do 20. století největší a nejničivější konflikt lidských dějin, který stála u kolébky 20. století, ale též u zrodu samostatného českého státu. Jaký k němu zaujali Češi postoj, když byli jejímu přímými aktéry, po něm a jaký dnes, kdy vzpomeneme jeho stoleté výročí?První světová válka stála u kolébky "krátkého" 20. století. Přestože to byla válka našich dědečků a pradědečků, tedy událost relativně nedávná, v českém historickém povědomí byla záhy překryta vzpomínkou na vznik Československé republiky. Válečný zážitek se proto v českých zemích neprojevil tak intenzivně, neměli jsme svou "ztracenou generaci". Ale i v českých zemích však za války žili lidé, a čeští vojáci poznali dokonce tvář konfliktu na obou stranách - jako vojáci bojující „za císaře pána“ i jako legionáři na opačné straně barikády. Nakolik vykazují dějiny české účasti ve světové válce shodné rysy s druhými státy? Ovlivnila válka i českou společnost tak, že to mělo vliv na její další vývoj ve 20. století? Na tyto a podobné otázky se snaží autor odpovědět v knize, v níž části chronologické - od sarajevského atentátu až po rozpad monarchie a vznik samostatného státu - kombinuje s kapitolami, které přibližují hlavní stránky života tehdejší společnosti: hospodářství, kulturu, politickou a sociální každodennost. Jádro práce spočívá v rozboru událostí v zázemí, všímá si však také české účasti na válečných operacích. Stranou nezůstala ani otázka česko-německého vztahu, pro jehož vývoj znamenala válka zásadní zlom. Jedná se o 2. rozšířené a aktualizované vydání, vzniklé při příležitosti stého výročí události. Jaký má společnost druhého desetiletí 21. století vztah k této události? Změnil se dnes přístup Čechů k ní? Ilustrace, mapy, rejstříky.

Publikace navazuje na koncepci ediční řady České dějiny, a snaží se tak především o autorské uchopení vybraných témat. Takové pojetí odpovídá současnému stavu historiografie lépe než koncept, který by usiloval o syntézu. Autorům jde o problémovou bilanci těch kapitol dějin českých zemí, které pokládají za relevantní a důležité, a dávají proto přednost spíše volnějšímu esejistickému pojetí. Východiskem knihy není koncept „národních dějin“, tedy jakési zásobárny příběhů. Dějiny českých zemí jsou nahlíženy jako historie proměnlivého teritoria začleněného do přirozených středoevropských a evropských souvislostí (geografických, tematických i metodologických).

Zkratka prezidentova jména – T. G. M. se již záhy po vzniku republiky stala značkou, jakýmsi národním brandem, magickou formulí, něčím, co mělo platnost mytického symbolu. Ta tři písmena promlouvala na titulní straně Čapkových Hovorů s T. G. Masarykem právě tak sdělně a zřetelně, jako když v roce 1991 užil režisér Oliver Stone ve svém filmu jiná tři emblematická písmena: JFK. Předkládaná studie není biografií Tomáše Garrigue Masaryka. Nepřibližuje na základě pramenů historický obraz jeho osobnosti, ale naopak rekonstruuje jeho mytickou podobu. „Masarykovský mýtus“ neoznačuje v této práci více než pouhý název konkrétního osobnostního mýtu, i když především v pozdějších diskuzích jako by se jeho sémantické pole rozšiřovalo. Masarykovský mýtus je mýtem historickým i národním; snad nejvíce je však mýtem politickým: jde o „zakladatelský“ mýtus, spjatý se zrodem československé státnosti, demokratického parlamentního systému i nového národnostního uspořádání.