Jaroslav Šedivý

V současné době opět vzrůstá zájem o velkou ruskou říši na východě, o její zahraniční politiku nejen v Evropě, o její mezinárodní pozici, kterou si buduje v konfrontaci s ideály, jež vyznává demokratická Evropa. Ona politika je inspirována a řízena silnou a těžko odhadnutelnou osobností, jakou už v moderních dějinách Rusko mělo, pracující s podobnými cíly, jaké už kdysi sledoval Stalin, a se stejnou rozhodností. My jsme v našich nedávných dějinách jistou zkušenost s autoritativním řízením zahraničněpolitických zájmů této východní velmoci udělali. Byly chvíle, kdy jsme v sovětském Rusku viděli dobrého spojence v naší těžké situaci, a dost dobře jsme neodhadli, do jaké geopolitické pasti spějeme. O tomto téměř třicetiletém vývoji naší zahraniční politiky od konce první světové války, v němž „moskevské“ epizody byly postupně stále zřetelněji profilovány, je následující vyprávění.

Třicet let od událostí roku 1989 se debatuje o nové české politice – hospodářské, bezpečnostní, ale i zahraniční, která tvoří nezbytný rámec vnitropolitického vývoje. V souvislosti s tím se objevují také dezinformace o počátcích polistopadové, tehdy ještě československé diplomacie. Právě to bylo impulsem k opětovnému vydání revidovaného a částečně doplněného textu Černínský palác v roce nula o rozjezdu nové éry naší zahraniční politiky lidmi bez předchozí diplomatické praxe. Nový název knihy připomíná jedno z hlavních hesel sametové revoluce, jež se stalo jmenovatelem aktivit nového osazenstva Černínského paláce – a které dnes, o tři dekády později, kontrastuje se smýšlením části české veřejnosti… Kniha Jaroslava Šedivého (nar. 1929) je fascinující historií prvních dvou let naší polistopadové zahraniční politiky. Autor na základě osobních zkušeností připomíná velké události této doby, jako bylo vyjednávání o odchodu sovětských okupačních vojsk či postupné opětovné začleňování Československa do evropských politických a hospodářských struktur, navíc ale dává čtenáři jedinečnou možnost nahlédnout do zákulisí tehdejšího hektického dění a lépe pochopit klíčová rozhodnutí, jež zásadním způsobem předurčila další směřování našeho státu. Součástí knihy je obrazová příloha tvořená unikátními snímky z archivu autora.

Druhé, rozšířené vydání oblíbené knihy. Vojenské síly Křižáckých států nestačily ani k ochraně poutníků, ani k dalším výbojům. Myšlenka zřízení stálé milice, stálého vojska nedala na sebe čekat. A protože se křižácké státy zrodily z vojenské akce římskokatolické církve, protože si nové kraje podrobovali evropští rytíři na výzvu a s božím požehnáním papeže a ve znamení kříže, i tato nová milice, nejprve v Jeruzalémském království a pak v dalších třech křižáckých státech, dostala podobu, jež tomu odpovídala – zrodil se duchovní vojenský rytířský řád: řád templářů.

Kniha popisuje přípravu děkabristů k převratu a jejich střet s panujícím despotismem. V roce 1825 se odehrála typická ruská tragédie s napínavými peripetiemi, proloženými krutostí i fraškovitými prvky, které onu tragičnost ještě umocňují. Autor prokázal, že právě tuto sytost dějinné epizody dovede takřka literárně zachytit, aniž by slevil z odborné úrovně zkušeného historika.

Životopisný příběh Diany Phipps Sternbergové se odehrává na pozadí pestrého dějinného i společenského vývoje od poloviny minulého století až do dnešních dní. Faktograficky velmi zajímavé dílo seznamuje čtenáře s výraznou osobností slovutného českého rodu Sternbergů. Příjemně čtivou formou nás autorka provází úryvky Dianina života během dramatických desetiletí 20. století. Zámky Zásmuky a Častolovice za války zabrali němečtí okupanti, a v roce 1948 je znárodnili komunisté. Před komunistickou represí se rodině podařilo uprchnout přes Paříž do Spojených států a odtud pak na Jamajku. Před návratem do Prahy žila Diana v Londýně, prosadila se zde jako interiérová designérka, publikovala časopisecky i knižně, zařizovala interiéry známým osobnostem a poznala řadu zajímavých přátel. V knize se dočteme o stručné historii obou zámků i o tom, jak s nimi komunistický režim zacházel. Jakmile byl rodový majetek Sternbergů Dianě v restituci v roce 1992 navrácen, ihned zahájila nákladné rekonstrukce. Jejich rozsah, jak popisuje autorka ve dvou závěrečných kapitolách, byl značný, ale Dianu to neodradilo. Zámku Častolovice dokázala vrátit jeho kouzlo a eleganci, na zámku Zásmuky ještě probíhá rekonstrukce interiéru.

Autor byl léta zaměstnán jako historik. Souhra okolností z konce roku 1989 jej přivedla k tomu, že si mohl zahraničně politickou činnost vyzkoušet i v praxi na ministerstvu zahraničí i jako velvyslanec v několika zemích. V této knížce se vrací se k událostem, které sehrály svou roli v česko-francouzských vztazích, zmiňuje se i o svém působení ve dvou mezinárodních organizacích se sídlem v Paříži, OECD a UNESCO. Do způsobu zpracování této knížky se nutně promítla zkušenost historika, který se neobejde bez dokumentů a jejich interpretace, ale zároveň i chuť esejisty obohatit vyprávění o příběhy z okraje historického výkladu. Je tedy tato knížka kombinací historiografické práce na základě interpretace dokumentů z vlastního archivu, doplněná osobními vzpomínkami na četná jednání, kterým byl jako velvyslanec přítomen, na setkání se zajímavými lidmi, na četné epizody, které čtenáři přiblíží oficiální i lidskou stránku diplomacie a možná rozluští i pozadí některých příběhů, které plnily stránky novin.