Jiří Siegel

Doba hned po svatbě patří odjakživa k tomu lepšímu, co člověk v životě prožívá. Je to čas vzájemného oťukávání a oboustranného vyčkávání. Toleranci ženy v tomto období lze přirovnat k novému druhu vína v obchodě s lahůdkami. Zaváděcí cena je obvykle dostupná, avšak zvýší se v okamžiku, kdy vám víno začne chutnat. V rámci počáteční pohody se stává, že jste odháněni od dřezu se špinavým nádobím, od nevyčištěných bot, a dokonce i od hadru na mytí podlahy. Z vlastní zkušenosti vím, jak je důležité v těchto případech za každou cenu potlačit touhu pomoci, zatnout zuby a vydržet. Když na sebe budete přísní a ovládnete se, za nějaký čas už vám to ani nepřijde. Znám kamarády, kteří po jisté době už od domácích prací odháněni nebyli, dokázali však odmítnout svou účast s tím, že když se jim to neumožnilo dřív, teď už je pozdě.

Zkušenost ukazuje, že vychovávat děti není jednoduchou záležitotí. Jde o činnost vyžadující veliké úsilí, ktoré bývá vynakládáno většinou zcela zbytečně. Toto úsilí každý z nás v životě prožívá dvakrát. Jednou jako dítě, tedy v podstatě jako přědmět úsilí svých rodičů, podruhé jako rodič, tedy jeho garant. Obecně se ujalo, že vychovávané děti se dělí na slušné a neslušné. Praxe ovšem ukazuje, že hranice tohoto rozdílu bývají značně nečitelné až neviditelné.