Šimon Patrik

Publikace je pokusem o hlubší sondu do vztahů mezi německým a českým uměním v období od konce 19. století do třicátých let 20. století. Mapováním mezer v prostředí diskontinuitního vývoje umění moderny a avantgardy, ale také solitérních projevů rozmanité stylové i obsahové povahy, se pokoušíme hledat odpověď na otázky, v čem skutečně spočíval tradiční a v čem avantgardní koncept kultury střední Evropy. Zda údajná stylová nesmiřitelnost obou těchto tendencí pocházela z vnitřní podstaty věci nebo zda se neformovala uměle, pod tlakem sublimovaných problémů etnických minorit v prostředí stále více se diferencující česko-německo-židovské společnosti tehdejších Čech a Moravy. Konec století je předveden v záměrně rozostřené atmosféře dekadence, symbolismu a secese /F. Kupka, V. Preissig, L. Marold, F. Kobliha, J. Konůpek, F. Gellner aj./. Proti tomu se odvíjí příběh česko-německé a židovské umělecké enklávy určované nejen domácím prostředím /A. Brömse, W. Hablik, E. von Kahler, G. Kars, M. Kopf, E. Orlik/, ale i kosmopolitními zkušenostmi. Vedle toho kniha reflektuje a funkčně do příběhu zapojuje v rámcových ukázkách práce výrazných jmen evropsky etablované scény /G. Klimt, E. Munch, Al. Kubin, M. Klinger, K. Kollwitz, O. Mueller, J. Pascin/. Výpravná, reprezentativní publikace vychází souběžně v české a německé jazykové mutaci.

Málokteré umění vypovídá o marnosti lidského konání víc než umění barokní epochy. Je poživačné, záhadně opojné a poskytuje celé spektrum kultivované krásy spočívající v rozmanitých gestech a kontrastech, které sloužily jako nástroj pro inscenování velkého divadla světa. Podobně opojné i marné a vždy bez konce je sběratelství obrazů, soch, kreseb a grafiky. Odlesk perly je esencí soukromé sbírky, která vznikala od počátku devadesátých let dvacátého století až dodnes a jejíž těžiště nespočívá zcela a jen v barokní kultuře. O to víc je sbírka evropského umění sedmnáctého století s ohnisky v Itálii, Francii, Holandsku a Čechách jakousi perlou třpytící se na dně klenotnice. Kvalita kolekce nespočívá v počtu exponátů, ale reflektuje záliby sběratele s prokazatelnou snahou o zachycení co nejcelistvější atmosféry evropského výtvarného cítění dané doby.

Na ploše více jak třiceti ukázek interpretuje své znalosti k rozmanitým dílům, nejen české provenience, historička umění Michaela Trlíková, která se zabývala nástěnnou malbou Františka Antonína Teppera. V jejím pojetí vyvstává celistvý obraz pompéznosti manýrismu na špičkových dílech Pietera Brueghela, Tintoretta, Aegidia Sadelera, Hendricka Goltzia nebo Crispijn de Passe až po vynikající ukázky děl barokní epochy jako například Matyáše Bernarda Brauna, Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa či rokokové skvosty Norberta Grunda, Giovanni Battisty Tiepola nebo Antonia Canaletta.