Karel Staněk

Podobně jak předchozí kniha K. Staňka o kolonizaci Šrí Lanky se i tato práce zabývá jednou kapitolou v budování portugalské zámořské říše - a to kapitolou první, totiž bojem o ovládnutí Maroka. Dobytí Ceuty v roce 1415 se obecně považuje za počátek evropského kolonialismu, ač zároveň bylo legitimizováno "středověkými" plány na křížové tažení proti muslimům. Maroko mělo zásadní geopolitický význam pro obchodování se vzdálenějšími portugalskými koloniemi. Portugalci je nazývali "Zámořské Algarve", aby zdůraznili jeho úzkou spjatost s jižním Portugalskem, úplné ovládnutí marockého území ale zůstalo jen nenaplněným "marockým snem". Poutavě napsaná kniha je doprovozena řadou ilustrací a vybavena rejstřík.

Itinerario (Voyage ofte schipvaert van Jan Huyghen van Linschoten naer Oost ofte Portugaels Indien, 1579-1592), je cestopisem z pera Nizozemce Jana Huyghena van Linschoten (1563-1611), který v 80. letech 16. století strávil několik let v portugalských službách v tzv. Východních Indiích. Itinerario sepsal po návratu do vlasti (1596) s využitím či spíše zneužitím zdrojů získaných v Indii od portugalských informátorů (okopíroval si mj. přísně tajné listiny i námořní a geografické údaje o poloze ostrovů, mořských proudech či mělčinách). Cestopis obsahuje první detailní mapy cest z Evropy do Východních Indií, především Indie jako takové a jeho publikace umožnila anglickým a holandským obchodním lodím poprvé zásadněji proniknout do této oblasti. Následně Britská východoindická a Holandská východoindická společnost zlomily portugalský monopol na obchod s Východními Indiemi a Portugalsko z této oblasti zcela vytlačily. Itinerario je dodnes cenný pramen nejen proto, jakým způsobem pojednává o plavbě po námořní trase mezi Portugalskem a Indií či o obchodu v Indickém oceánu, ale i kvůli hojným zmínkám o geografii Asie a místních podmínkách: fauně a flóře, zvycích i vyznání tamějších etnik. O jeho významu a popularitě svědčí i to, že už do roku 1610 se dočkala vydání v angličtině, němčině, latině a francouzštině. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Bezmála čtyři století od svého vzniku (1585) čekal na vydání útlý portugalský rukopis Luíse Fróise (1532–1597), jezuitského misionáře první generace, který strávil více než třicet let v Japonsku a sepsal o něm rozsáhlé dějepisné dílo. Teprve když Fróisovo „stručné a výstižné pojednání“, jemuž čas spíše přidal než ubral na půvabu, v madridské knihovně objevil Fróisův řádový bratr Josef Franz Schütte, mohlo toto dílko v roce 1955 poprvé vyjít péčí tokijské jezuitské univerzity spolu se zasvěceným komentářem a souběžným německým překladem. Dnes je tato původem didaktická jezuitská příručka, která měla zmírnit kulturní šok evropských misionářů ve styku s japonským světem, považována za vůbec první systematické srovnání evropské a japonské civilizace. Především je to však neodolatelný portrét Evropy tváří v tvář zrcadlu jinakosti, v němž se odráží její stranově obrácený, a přece rovnocenný obraz.