Irena Štěpánová

V roce 1936, kdy byla v aukci v Sotheby's vydražena převážná část Newtonových nikdy nevydaných rukopisů, celý vědecký svět takřka zkameněl úžasem. Ukázalo se totiž, že Newtonovy spisy z oblasti fyziky a matematiky, dosud považované za základ moderní vědy, tvoří vlastně jen malý zlomek toho, co Newton za svého života napsal. Naprostá většina jeho díla se zaobírala teologií a alchymií. Jeden z hlavních vydražitelů Newtonových rukopisů John Maynard Keynes se vyjádřil, že Newton nebyl ani tak zakladatelem věku rozumu, ale naopak posledním výhonkem starověké moudrosti. Nepochybně: Newtonovou celoživotní intencí bylo totiž zkoumat Boha, a to ve dvou základních aspektech: v oblasti Božího slova (Bible) a Božího díla (stvořený svět). A Newton sám sebe pokládal za kněze-vědce, za pouhého obnovitele pozapomenuté starověké moudrosti prisca sapientia. Novodobá evropská věda je podle našich zjištění umožněna Newtonovým pojetím Boha, to je pro ni conditio sine qua non. Podle Isaaca Newtona je to Bůh sám, který se zjevuje ve všem a který v konkrétních jevech tohoto světa nabývá vždy jen určitých hodnot ze všech hodnot možných, skrytých v jeho duchovní dimenzi. Toto pojetí Boha však nevychází z křesťanství, ale ze staroegyptského kosmoteismu, zprostředkovaného spisy hermetického korpusu.

Irena Štěpánová in this book explores Isaac Newton’s engagement with ancient wisdom, the Hexameral tradition, Hermeticism, theology, alchemy as well as natural philosophy. In so doing, she brings together the established historiography with her own new insights. Štěpánová’s study is more than a study of Newton’s thought, for it contains a good deal of background on ancient (e.g., Hermeticism) and early modern thought (e.g., the Cambridge Platonists). She also uses the interpretative lenses of several contemporary Newton and non-Newton scholars in her work. Moreover, provides helpful summaries of Newton’s thought (e.g., his theology). Štěpánová has provided Newton scholarship a great service in this book, not only by making her Czech-language work available in English, but bringing to the English-language reader learning on Hebraic thought, philosophy of life and Hermeticism originally published in Czech. (Abstract from the review by Stephen David Snobelen Associate Professor, History of Science and Technology Programme, University of King’s College, Halifax, Nova Scotia, Canada, and Director of Newton Project Canada)

Monografie věnovaná Renátě Tyršové (1854–1937), dceři Jindřicha Fűgnera a manželky Miroslava Tyrše, zakladatelů Sokola, významné české intelektuálce, která vedle obecně kulturního působení, odborné umělecké kritiky, nemalého podílu na kultivaci dívčího školství v rámci bývalého Rakouska-Uherska a filantropických aktivit, vrcholících v době první světové války, byla důležitou osobností v dějinách etnografie a neúnavnou propagátorkou české kultury na řadě domácích i zahraničních výstav ve významných evropských metropolích.

Jméno Teréza Nováková je známé přinejmenším z hodin české literatury z 19. a začátku 20. století. Jako autorka se řadí mezi spisovatele realistické prózy, ale co ještě? Na to se snaží odpovědět tato kniha. Představuje ženu nepokojného ducha a temperamentu, dceru, milenku, manželku a matku, ženu umělkyni, novinářku, badatelku v oblasti lidové kultury a bojovnici za ženskou rovnoprávnost. Prožila nikterak dlouhý život s takovým naplněním, jaké se podaří málokomu. Zažila závratnou lásku i bezútěšnou bolest, tvůrčí hledání, uspokojení i zklamání, uznání i nepochopení, ale také nejvšednější práci ženy v domácnosti. Nikdy se nepřestala zajímat o dobové dění, o kulturu, umění a politiku, a pokud mohla, vyjadřovala své názory veřejně. Vlivem manžela, především však z vlastního přesvědčení, se rozhodla – ač byla po obou rodičích německého původu – stát se Češkou. Vystupovala důsledně jako reprezentantka češství, vědoma si i jeho slabých stránek. Byla to pozoruhodná žena a žila v zajímavé době, zhruba orámované na jedné straně oslavami k položení základních kamenů k Národnímu divadlu a na druhé bojem za volební právo žen.

Monografie věnovaná Renátě Tyršové (1854–1937), dceři Jindřicha Fűgnera a manželky Miroslava Tyrše, zakladatelů Sokola, významné české intelektuálce, která vedle obecně kulturního působení, odborné umělecké kritiky, nemalého podílu na kultivaci dívčího školství v rámci bývalého Rakouska-Uherska a filantropických aktivit, vrcholících v době první světové války, byla důležitou osobností v dějinách etnografie a neúnavnou propagátorkou české kultury na řadě domácích i zahraničních výstav ve významných evropských metropolích.