Pavel Štoll

Reprezentativní výbor mladého nadějného a již veleúspěšného lotyšského básníka jak jej vypravil a přeložil Pavel Štoll. Výbor je členěn chronologicky podle autorových básnických sbírek: Ledoborci (básně z let 1997–2000), Tvaroh se smetanou (2000–2004), Já (2004–2008), My (2001–2011) a Dospělí (2008–2011, lotyšsky dosud nevyšla). Vydal sbírky Ledoborci (Ledlauži, 2001, rozšířené vydání 2009), Tvaroh se smetanou (Biezpiens ar kre-jumu, 2004) a Já (Es, 2008), které shrnul a doplnil pod názvem My (Me-s, 2012), a knihu básní pro děti Písmenková polévka (Burtin,u zupa, 2007). Přeložil ukázky poezie několika desítek autorů z angličtiny (T. S. Eliot, W. Whitman), ruštiny (J. Brodskij, S. Chanin), němčiny (G. Trakl) a přebásnil také Bieblova Nového Ikara (2006). Je autorem řady libret a písňových textů, editorem, redaktorem a literárním kritikem. Doktorát filologie získal za svou práci o dějinách lotyšské básně v próze, vydanou pod názvem Bastardní forma (Bastarda forma, 2011, v upravené podobě též anglicky). Jeho tvorba byla představena ve více než dvaceti jazycích, v češtině časopisecky a v Antologii současné lotyšské poezie (2006).

Druhé, opravené a doplněné vydání přináší po úvodních statích zasvěcených jednotlivým národním literaturám – estonské (Naděžda Slabihoudová), litevské (Alena Vlčková) a lotyšské (Pavel Štoll) – abecedně řazená hesla ze všech pobaltských literatur, především autorů od nejstarších dob po současnost, ale i anonymních děl (Kalevipoeg – Syn Kalevův), specifických žánrů (Litevské dainy) a nezapomíná ani na menšinovou literaturu (Litevská polská literatura aj.); součástí knihy je i přehled autorů podle národností a základní literatura.

Cílem autorů bylo prozkoumat vzájemné zkušenosti a vztahy české a lotyšské společnosti ve 20. století. První část monografie pojednává o procesu česko-slovenského uznání prvního lotyšského státu a následné spolupráci, o novém pohledu na Lotyšsko ve druhé světové válce, o mezinárodním postavení poválečného Pobaltí, o nezdařeném lotyšském pokusu o reformu socialismu, o úloze lotyšské redakce Rádia Svobodné Evropy v Praze i o problémech současného Lotyšska. Pro srovnání je analyzována naše cesta k socialismu po skončení druhé světové války a vývoj našich i lotyšských národnostních menšin. Druhá část je věnována dějinám kultury a jazykovědě: korespondenci J. Zubatého s K. Milenbahsem, kulturní činnosti členů Československo-lotyšské společnosti, vztahu J. Rainise a M. Grimmy k české kultuře, recepci děl J. Haška v Lotyšsku a R. Blaumanise a K. Skalbeho u nás, některým rysům současné lotyšské literatury, české turistické a cestopisné literatuře o Lotyšsku a nakonec česko-lotyšské lexikografii.

Monografie přináší nové pohledy na souvislosti lotyšské a české literatury a kultury a rozšiřuje poznatky o působení naší náboženské reformace v Pobaltí, zejména v Lotyšsku. Autor nejprve shrnuje základní historická fakta o Pobaltí, typologicky je srovnává s českou situací a jádro práce poté strukturuje podle Komenského programu nápravy „moudrosti mysli“, „zbožnosti srdce“ a „životního klidu“. První část je věnována zvláště působení Komenského pedagogického díla a jeho paralelám v Lotyšsku, druhá a třetí část se zabývá lotyšskou literaturou související s ochranovským hnutím a jejími českými kontexty. Za příznačný svorník s českou kulturou je považován sociální, národní a politický aspekt lotyšské „kultury srdce“, do jejíchž základů byl uložen také odkaz Husa a husitství, Komenského a českobratrství.

Druhé, opravené a doplněné vydání přináší po úvodních statích zasvěcených jednotlivým národním literaturám – estonské (Naděžda Slabihoudová), litevské (Alena Vlčková) a lotyšské (Pavel Štoll) – abecedně řazená hesla ze všech pobaltských literatur, především autorů od nejstarších dob po současnost, ale i anonymních děl (Kalevipoeg – Syn Kalevův), specifických žánrů (Litevské dainy) a nezapomíná ani na menšinovou literaturu (Litevská polská literatura aj.); součástí knihy je i přehled autorů podle národností a základní literatura.