Jaroslav Šůla

Knížka rozšiřuje a prohlubuje informace, které zájemci o tvorbu Boženy Němcové budou nejspíše znát ze spisů českoskalických badatelů manželů Mühlsteinových. V samostatných kapitolkách se věnuje všem aktérům Babičky, i epizodním, a to tak, že je nejprve připomenuta charakteristická pasáž v Babičce a poté následuje vysvětlující text, líčící život reálných prototypů těchto aktérů. Jednotlivé kapitoly jsou provázeny reprodukcemi ilustrací či dokumentů, případně fotografiemi, některé z těchto obrazových materiálů jsou tiskem zveřejněny vůbec poprvé. Textovou část doplňují poznámky a soupis literatury k tématu.

V televizní anketě Kniha mého srdce se v roce 2009 umístila na druhém místě Babička od české spisovatelky Boženy Němcové, kterou obdivovaly četné generace našich malých i velkých čtenářů, kteří v ní viděli obraz mládí spisovatelky a dějiny jejího rodu, ale bohužel neoprávněně. Rovněž četní literární historici podlehli kouzlu jejího textu a nerozlišovali mezi básní a skutečností. Královéhradecký historik J. Šůla, který se již delší dobu zabývá zkoumáním pramenů Babičky, ve své nové knize představuje osudy klíčové postavy knihy. Konfrontuje text Babičky s mluvou archivních pramenů a dochází k překvapujícím závěrům. Skutečná "babička" se narodila v chalupě ve vesnici Křovice u Dobrušky (nikoliv ve statku na slezských hranicích), její milý a pozdější manžel, dobrušský rodák tkadlec Jiří Novotný, se dobrovolně nechal naverbovat do pruské armády, nezemřel však v bitvě roku 1794, ale jako propuštěný voják tkalcoval v Kladsku a zemřel na souchotiny až roku 1805. Manželům se nenarodily tři děti, ale celkem devět. "Babička" se po letech strávených v Kladsku a pravděpodobně v Zaháni vrátila do Čech, prožila necelých deset let v Ratibořicích, kde nezemřela, a ani "paní kněžna" ji nevyprovázela na poslední cestě. "Babička" odešla do Vídně, kde své nejmladší dceři vychovávala děti a zemřela v naprosté chudobě roku 1841, zatímco "paní kněžna" již roku 1839 atd. atd. Autor zasadil život protagonistky knihy do historie regionu Opočenska a Kladska a vidí v ní především typ hrdinné české ženy Podorlicka, žijící v nelehkých letech konce 18. a první poloviny 19. století. Kniha je opatřena poznámkovým aparátem a soupisem příslušné historické, literárně historické a regionální literatury české, německé i polské.

Publikace líčí dějiny dnešního města Rokytnice v Orlických horách do počátků třicetileté války. Je založena na studiu dostupné literatury české i starší a novější německé literatury, včetně literatury kladské, historické i filologické, ale hlavně na nezpochybnitelných archivních pramenech. Text je oproštěn ideologických schémat, která se v nedávné době vyskytla v líčení dějin regionu, ať nacionalistických či stranických. Rokytnice se objevuje v písemných pramenech jako farní ves roku 1318. Tehdy ležela na výchozím místě k osídlování pralesu Orlických hor. Historie lokality z písemných pramenů XIV. století prozrazuje, že se zde neuplatnila předhusitská německá kolonizace, poněvadž území nebylo pro tuto kolonizaci zajímavé. Místní jméno i jména okloních sídel jednoznačně svědčí o českém pronikání do dosud neosídleného regionu. Autor současně odmítá různé mnohem pozdější fabulace, prameny nepotvrzené, o událostech XV. století spojených s Rokytnicí. Publikace je doplněna fotografiemi a třemi přílohami důležitých dokumentů ze XVI. století v českém jazyce.