Milan Tesař

Vztah otce a syna je věčné téma literatury. V románu Milana Tesaře, ikonického redaktora časopisu Reflex, je navíc obsaženo v různých podobách. Ta hlavní je sevřena v čase, kdy ústřední postava knihy, čtyřicetiletý novinář Simon, čeká se svou manželk ou dítě, syna. Vedlejší, nicméně důležitá osa příběhu se pak týká Simonova vztahu k otci, stárnoucímu kytarovému virtuosovi. A je tu i barvitá vzpomínka tohoto hudebníka na jeho vlastního tátu, jenž roku 1949 emigroval do Brazílie. Román se odvíjí v atmosféře napětí, drobounkých střípků humoru a současně i smutku, z nějž novináře Simona vykoupí jeho čerstvě narozený syn. Zároveň se v osudech klíčových hrdinů rozevírají moderní dějiny naší země. Otázky emigrace, výslechy v kancelářích StB a jejic h stopy ukryté se zrádným svědectvím v archivech, český pohled na země daleko za naším obzorem. Příběh zavádí čtenáře i do Itálie, do Brazílie a do Spojených států. Až do samého závěru se románem vinou Simonovy pochyby: nečekám, proboha, další dítě se svou někdejší přítelkyní, nyní už nebezpečnou hysterkou? Jsem skutečně synem svého otce, fanfarónského muzikanta? Porodí má žena hezkého, zdravého kluka? Rozuzlení je nakonec šťastné, tak jak to občas bývá i v životě.

Co se asi děje ve vašem mobilním telefonu, když někomu voláte? Když ze seznamu mažete nějaké číslo, nebo zrovna datlujete esemesku? Právě na tyto záludné otázky odpovídají povídky Milana Tesaře. Jeden z autorů legendárního Zeleného Raoula vás v nich nechává nahlédnout do světa za displejem, jenž okupují vaše uložená telefonní čísla. Srdcem každého mobilu je kavárna Kontakty, do níž telefonní čísla přicházejí ze stejných pohnutek jako děti na tento svět – buďto z nějaké potřeby, anebo z lásky. Ale jakmile si je jednou uložíme, začnou popíjet drinky barmana Červeného, tančit na písničky od kapely Zvonění, obdivovat tajemnou krásku z hlasové schránky a sledovat mazače, kterak každou vaši SMS poctivě vylepí na obrazovku mobilu. Čísla mají podobně jako lidé své poslání ve vymezeném čase. I ona prožívají hvězdné hodiny, zprostředkují-li dobrou zprávu, i na ně padá chandra, pokud je nikdo dlouho nevytáčí. To si pak přijdou neužitečná a dostanou strach, že je vymažeme. Jednou k tomu možná dojde, ale do té doby s námi budou ze své kavárny sdílet osud, všechna ta porozumění i nedorozumění, všechny ty smutné, šťastné i značně bizarní okamžiky našich životů.

Jak vypadá české hygge a kde všude nacházíme radost? Odpovědi se skrývají v tom, co milujeme. Houbaříme, pejskaříme, grilujeme, luštíme a děláme mnoho dalších věcí, nad kterými občas jiní ohrnují nos. Známý novinář Milan Tesař napsal čtyřicet dva laskavých fejetonů o tom, co nás hladí nejen na duši, a oblíbený ilustrátor Marek Douša k nim nakreslil trefné obrázky. Protože smyslem života je být šťastný. Bez ohledu na to, jestli někdo ohrnuje nos nad zavařováním okurek nebo našimi ponožkami v sandálech.

Věděli jste, že je v Česku nejhustší síť knihoven ze všech zemí Evropské unie? Milujeme čtení! A že se náš dabing stal legendou, o které sice nikdo moc neví, ale díky němu světové filmové hvězdy mluví česky a třetina místních zase neumí třicet let po sametové revoluci jiný jazyk než svůj rodný. Českým fenoménem jsou i taneční nebo lyžařské kurzy, které naopak zajistí domorodcům alespoň základy společenské výchovy a jednoho z nejoblíbenějších tuzemských sportů. Jsme národem táborníků, kutilů, rybářské latiny, také dobrovolných hasičů, svépomocných stavitelů nebo pletařek a pekařů velikonočních mazanců i těch, kteří se přou, jestli jsou vánoční vanilkové rohlíčky lepší z vlaššských nebo lískových ořechů. A je nám v tom všem dobře. Vyžíváme se v drobných radostech, které jsou jenom naše a může nám být úplně jedno, co si o nich kdo myslí. Říká se, že ďábel se skrývá v detailech. A stejně tak i štěstí.

Když si úspěšný herec Martin Valtr během normalizace zadal se státní policií, byla jeho dcera Sabina ještě holčička. Zlo, kterého se dotkl, má však magnetickou povahu. Přes otce dosáhne i na dceru, osudově ovlivní jejich vztah a vtáhne je do bolestné hry o vině, trestu a touze po odpuštění. Milan Tesař vypráví rodinný příběh inspirovaný zdánlivě nedávnou minulostí. Jak upřímní dokážeme být sami k sobě a svým nejbližším? A kam doplaveme, když se odrazíme ode dna a vydáme se s nadějí k novému horizontu?