Alexander Trocchi

Svého druhu literární objev, svého druhu zapomenutá kniha. Na rozdíl od řady tzv. "zakázaných" knih byla Kainova kniha v Anglii skutečně soudně zakázána. Ve své době nutně způsobila značný rozruch a Trocchiho knihy byly dlouho nedostupné. Kainova kniha je autobiografický román, který nezapře inspiraci kulturní scénou Paříže (existencialismus), vliv Trocchiho přítele Samuela Becketta a též blízkost americkým experimentátorům. Nihilistická próza, v níž vypravěč Joe Necchi mísí postřehy z vlastního života s esejisticky a meditativně laděnými pasážemi o filozofii, umění a politice. V centru dění je ovšem heroin a všechno se točí kolem drogové závislosti hrdinů: Před půl hodinou jsem si šlehnul, všeobsahující věta z první stránky... Přestože některé kritiky přirovnávaly román k dílům Baudelairovým či k De Quinceymu, je tu odlišnost: Trocchi se distancuje od jakéhokoli romantismu. Jeho vyprávění je kruté a beznadějné. Je to zoufalá zpověď člověka, který si uvědomuje, co dělá, hnusí se sám sobě, ale protože se mu hnusí i společnost a okolí, neřeší situaci jinak než další dávkou. Postoj, který autor této nekompromisní knihy zvolil, je ostatně stvrzen jeho smrtí na předávkování. A jakkoli na konci díla najdeme pro mnohé překvapující dataci New York, srpen 1959, řada pasáží je vysoce aktuální. Ještě v 60. letech byl Trocchi označován za prvotřídního spisovatele, vysoce ho hodnotili např. Ken Kesey, Norman Mailer, Allen Ginsberg či Samuel Beckett, postupně však upadl v zapomnění. Od 90. let však zájem o něj znovu narůstá, o čemž svědčí reedice jeho děl jak v USA, tak v Anglii. V literárním světě patří dílo již ke klasickým šperkům typu Nahý oběd.

Mladá hrdinka v sobě s příchodem dospívání objeví vášeň – silnou, spalující vášeň, která ji nutí uprchnout ze zapadlé rodné vísky na západním pobřeží Austrálie a vrhat se do milostných dobrodružství, která ji zavedou na druhý konec světa, konkrétně do alžírské pouště, kde večer co večer uspokojuje erotické choutky svých věznitelů a potají zapisuje svůj krkolomný erotický a životní příběh. Zároveň si uvědomuje, že takto zbavena svobody vlastně dosáhla svého velkého cíle, totiž pozbýt zcela své já a plně se rozpustit ve vášni. Helen se chce nechat plně ovládnout, chce být zmítána, vášní, muži i jinými ženami… posledním ostrůvkem její identity je touha po pomstě – chce se pomstít zrádnému milenci Júsufovi, který hnán výčitkami svědomí ji prodal jako sexuální otrokyni. Podaří se jí to?

Svého druhu literární objev, svého druhu zapomenutá kniha. Na rozdíl od řady tzv. "zakázaných" knih byla Kainova kniha v Anglii skutečně soudně zakázána. Ve své době nutně způsobila značný rozruch a Trocchiho knihy byly dlouho nedostupné. Kainova kniha je autobiografický román, který nezapře inspiraci kulturní scénou Paříže (existencialismus), vliv Trocchiho přítele Samuela Becketta a též blízkost americkým experimentátorům. Nihilistická próza, v níž vypravěč Joe Necchi mísí postřehy z vlastního života s esejisticky a meditativně laděnými pasážemi o filozofii, umění a politice. V centru dění je ovšem heroin a všechno se točí kolem drogové závislosti hrdinů: Před půl hodinou jsem si šlehnul, všeobsahující věta z první stránky... Přestože některé kritiky přirovnávaly román k dílům Baudelairovým či k De Quinceymu, je tu odlišnost: Trocchi se distancuje od jakéhokoli romantismu. Jeho vyprávění je kruté a beznadějné. Je to zoufalá zpověď člověka, který si uvědomuje, co dělá, hnusí se sám sobě, ale protože se mu hnusí i společnost a okolí, neřeší situaci jinak než další dávkou. Postoj, který autor této nekompromisní knihy zvolil, je ostatně stvrzen jeho smrtí na předávkování. A jakkoli na konci díla najdeme pro mnohé překvapující dataci New York, srpen 1959, řada pasáží je vysoce aktuální. Ještě v 60. letech byl Trocchi označován za prvotřídního spisovatele, vysoce ho hodnotili např. Ken Kesey, Norman Mailer, Allen Ginsberg či Samuel Beckett, postupně však upadl v zapomnění. Od 90. let však zájem o něj znovu narůstá, o čemž svědčí reedice jeho děl jak v USA, tak v Anglii. V literárním světě patří dílo již ke klasickým šperkům typu Nahý oběd.

Mladá hrdinka v sobě s příchodem dospívání objeví vášeň – silnou, spalující vášeň, která ji nutí uprchnout ze zapadlé rodné vísky na západním pobřeží Austrálie a vrhat se do milostných dobrodružství, která ji zavedou na druhý konec světa, konkrétně do alžírské pouště, kde večer co večer uspokojuje erotické choutky svých věznitelů a potají zapisuje svůj krkolomný erotický a životní příběh. Zároveň si uvědomuje, že takto zbavena svobody vlastně dosáhla svého velkého cíle, totiž pozbýt zcela své já a plně se rozpustit ve vášni. Helen se chce nechat plně ovládnout, chce být zmítána, vášní, muži i jinými ženami… posledním ostrůvkem její identity je touha po pomstě – chce se pomstít zrádnému milenci Júsufovi, který hnán výčitkami svědomí ji prodal jako sexuální otrokyni. Podaří se jí to?