Dagmar Urbánková

Pražská výtvarnice a „pokušitelka psaní“ Dagmar Urbánková (nar. 1972) ve své nové sbírce básní a krátkých próz opět využívá všech zbraní své poetiky vycházející z autorčiny mimořádné schopnosti pozorovat, ale i vciťovat se a rozumět. Všední hrdiny nenechává postávat za dveřmi svého světa, ale s důvěrou je zve k sobě a sama se nechává překvapovat tím, co se stane, když jemnými tahy načrtne střípek z jejich osudu. Někdy je výsledek takové literární drobnokresby laskavý až dojemný, jindy trochu ironický, ale nikdy karikující. Autorka věnuje pozornost též svému rodnému kraji, ale její pohled není folkloristicky pietní. S cestami mezi metropolí a rodným Valašskem souvisí také pozoruhodný oddíl knihy „Vlaky českých drah“. Neboť k čemu je poezie, která nezná svoje „domů“?

V Chlebové Lhotě zrovna nasněžilo... A jak to vypadá v takové pěkně vykynuté vísce? O tom se můžete přesvědčit v kronice Chlebové Lhoty, kterou sepisuje místní kronikář Jan - hlavní vypravěč a střadatel příběhů z této nevšední vesničky. A jak se to stane, že se někdo přistěhuje do Chlebové Lhoty? To je snadné: "Do Chlebové Lhoty nevedou cesty. Lidi sem přináší vítr, voda nebo vykynou přímo tady." - Račte vstoupit! Krajina Chlebové Lhoty je skutečně celá "postavena" z chleba. V pokojíčcích se děti mohou těšit úžasnými scénografickými detaily, hledat všechny drobnosti a překvapení, která autorka do interiérů ukryla, ale zároveň se nenásilně naučit, že člověk potřebuje k životu toho druhého.

Narodila se roku 1972 ve Valašském Meziříčí. V letech 1992 až 1998 studovala scénografii na pražské DAMU (Katedra alternativního a loutkového divadla), mimo jiné absolvovala i stáž v Australské Tasmánii. Věnuje se autorskému divadlu: Mechanický cirkus (stolní divadlo, 1996) a O okradeném lakomci (divadlo jednoho diváka, 2000). Zabývá se i výtvarným uměním, její práce vystavila například galerie Do/Oka v pražské Husově ulici (2005 a 2007). V letech 2002-2008 učila výtvarné obory ve studiu Paleta, od roku 2006 působí jako výtvarnice v pražském Divadle Minor. Své výtvarné práce a texty publikuje například v Revolver Revui. Vystavovala doma i v zahraničí. V poslední době se také věnuje radiovému dokumentu (dokument Vítejte, Margitka, na Šumiac pro nedělní Čajovnu na stanici Vltava ČRo3). Pro děti napsala a ilustrovala knížku Adam a koleno (Baobab 2007) a Byl jednou jeden dům (Baobab 2004). Ilustrovala také knihu Potopené zrcadlo. Legendy, pověsti a pověry z Bretaně (Argo 2005). Ve své tvůrčí práci čerpá z rodného kraje, viz soubor krátkých próz Fjertoch si vyšiju (Eman 2007). Koncem roku 2008 jí nakladatelství Host vydalo básnickou sbírku Fujary kostí a roku 2009 sbírku Ta hlava větru vypadá jako pes. Její nejnovější titul pro děti je Chlebová Lhota (Baobab 2010).

Kukátko do domácností na celém světě přináší obrazová kniha Dagmar Urbánkové. Dagmar Urbánková se ráda vrací k nejrůznějším formám, které lidé zkoušeli uplatnit na knize už od dob baroka. Princip nekonečného zacykleného vyprávění použila už ve své první knížce Byl jeden dům a znovu se k němu vrací v obměněné formě. Vzorovaná látka, která se dá koupit na trhu, v řetězci i v galanterii na malém městě, se v dětském pokoji stává kukátkem do nejrůznějších domácností na celém světě. Skrze pestré motivy domů – od mongolské jurty přes švýcarskou chalupu po newyorský mrakodrap – pronikáme do pokojů, domácností a rodin: ocitáme se v Praze, na Aljašce, v Keni, v Anglii a na mnohých jiných místech. Přestože se svět někdy zdá být nedostižně daleký, je blízko, můžeme-li o něm snít...

Dagmar Urbánková zpřítomňuje ve své próze Umřel Brežněv sledem vzpomínkových záznamů všednodenní magii dětství a dospívání. Důvtipně zaostřenými a barvitě vykreslenými pohledy na prožitky, které se ze střízlivé perspektivy dospělosti hrozí stát jen blednoucí vzpomínkou, Urbánková hravě a hutně postihuje příznačné rysy jedné životní a shodou okolností zároveň historické epochy, v níž, jak si všímá, často všichni chtějí mít všechno už co nejdřív za sebou.

Podobně jako v předchozí knize Už měkoně vyvádějí se autorka inspirovala omyly, přeřeky a fantazií dětství. Vznikla tak druhá sbírka ilustrovaných "anekdot", tedy omylů, nepochopení, zádrhelů, nejasností, přeslechnutí... Archivní sběr situací a výroků přetavila autorka do vtipných momentek, které pobaví čtenáře všeho věku. Kdo je to stopař? Jak vypadá případ pro psí játra? Kdo může jít po přechodu pro chodce? Nebo jak funguje bankomat?