Jaroslav Vacek

V šedesátých letech dosáhl Marshall McLuhan postavení nejdůležitějšího myslitele po Newtonovi, Darwinovi a Einsteinovi. Když však v roce 1980 zemřel, jevily se jeho výzkumy médií často jako bezvýznamné a naivní. V posledních letech se mcluhanismu dostalo vzkříšení. Proč? Tato kniha tvrdí, že radikální proměny v médiích a technologii znovu posílily debatu o McLuhanově slavném výroku „médium je poselstvím“. Dnes byly jeho názory na „globální vesnici“ a „horká a chladná média“ vtaženy do diskursů o smyslovém, psychologickém a sociálním dopadu virtuální skutečnosti a kyberprostoru. Knížečka Marshall McLuhan a virtualita zkoumá McLuhanovo myšlení ve vztahu k informační revoluci, hodnotí jeho „sondy“ do aurální a vizuální kultury a jejich problematický vztah ke globální a jednotné matici Webu a Internetu. Rozebírá také jeho tvrzení v kontextu postmoderní teorie a uvažuje o tom, jak se McLuhanova renesance váže k posthumánní „kyberbole“ odhmotnění a virtuální totožnosti.

Literarizace "Věčného Žida" poetizovala jeho legendární stopy a proměnlivost jeho existence byla značná. Měl mnoho jmen i vlastností: "Věčný Žid", "Toulavý Žid", Ahasver, "Antichrist", falešný Mesiáš, vagabund, outsider, "Mlčenlivý", "Nepoznatelný tajemného původu", "živý mrtvý" aj. Jeho nesmrtelnost náležela k legendě, přesto ho nechali někteří umřít. V rakouských novinách "Tiroler Tageszeitung" se v roce 1954 objevil článek "Ahasver verstarb in Spanisch-Marokko" ("Ahasver umřel ve Španělském Maroku") a dokonce se rozvinula i diskuse o místě jeho hrobu.

Tato kniha je kniha o duši, o nemocech duše a o genialitě od biblického starověku až po současnost.