Urfus Valentin

Právník a historický publicista profesor V. Urfus sleduje osudy tohoto opomíjeného a širší veřejnosti prakticky neznámého habsburské panovníka, a to jak z hlediska obecného, tak především ve vztahu k zemím české Koruny, do jejíchž dějin se mimo jiné zapsal tím, že se stal prvním nekorunovaným českým králem. Tím ovšem jeho působení, ukončené předčasnou smrtí, ani zdaleka nekončilo.

Habsburská dynastie vládla mnoha zemím a po celá staletí byli její příslušníci také římskými či římskoněmeckými císaři. Hlavní oporou jejich moci však byly středoevropské země - vedle původních rakouských Česká a Uherská koruna. Když v první polovině 18. století vymřela její mužská linie, možnost rozpadu rodového impéria byla více než zřejmá. Odvrátit hrozící nebezpečí bylo nezbytné a řešením se stala právě pragmatická sankce z roku 1713, jež proklamovala dědičnost habsburského trůnu v ženském pokolení a nedělitelnost habsburské rodové moci. Umožnila tak přeměnu rodového impéria v moderně (na svou dobu) budovaný státní celek a bezděčně tím příznivě ovlivnila i vznik novodobého českého národa.

Bitva u Zborova založila legionářskou tradici, zasloužila se o vznik československé zahraniční armády a v konečných důsledcích i o vznik samostatného Československa. Za předmnichovské republiky patřila k duchovní tváři československé demokracie a 2. červenec se slavil jako svátek čsl. armády, po 28. říjnu nejvíce oslavované výročí. Není proto divu, že se nacisté a posléze i komunisté snažili vymazat zborovskou tradici z obecného povědomí. Ukazuje to mj. osud hrobu s ostatky Neznámého vojína (padlého u Zborova) a odstranění jakýchkoliv zmínek ze školních učebnic.