Petr Vlček

Problematika nádorů štítné žlázy patří mezi zvlášť významné oblasti tyreoidální endokrinologie a onkologie. Tyto nádory mohou vycházet z epitelu folikulárního jako diferencované tumory papilární či folikulární. Jsou však i méně diferencované až nediferencované tumory (anaplastický karcinom). Společnou vlastností diferencovaného karcinomu je schopnost hromadit radiojod. Tumory se liší jak morfologicky, tak i biologickým chováním, vyžadují odlišné diagnostické a terapeutické postupy, od lékaře velké zkušenosti a možnost podrobného vyšetření na specializovaných pracovištích endokrinologie a nukleární medicíny. Většina pracovišť proto usiluje, aby kombinací jednotlivých zobrazovacích metod dosáhla efektivity a kvality diagnostického postupu tak, aby byl ekonomicky přijatelný a s vysokou výpovědní hodnotou vyšetření. Zavedením laboratorních metod na stanovení specifických nádorových markerů došlo rovněž k obrovskému pokroku, především v monitorování průběhu léčby našich pacientů. Tyreoglobulin (TG) pro detekci diferencovaného karcinomu štítné žlázy je využíván jako vysoce specifický marker od 70. let 20. stol. Imunoreaktivní kalcitonin (iCT), jehož vzestup svědčí pro přítomnost nádorového procesu, je pro monitorování medulárního karcinomu u nás rutinně používán od r. 1980.

Publikace je určena převážně laické veřejnosti. Jsou v ní uvedeny základní informace jak o současných možnostech primární diagnostiky (sonografie, cílená aspirační biopsie s cytologickým vyšetřením), tak i vlastní léčbě (chirurgická, radionuklidová). Zvláštní pozornost je věnována edukaci nemocných před vlastním nástupem na léčbu radiojodem; čtenář je podrobně seznámen s průběhem pobytu na lůžkovém oddělení a s principy radiační ochrany během hospitalizace i v následné domácí péči. V knize jsou uvedena základní statistická data, ze kterých vyplývá nárůst nízkorizikových karcinomů štítné žlázy (jsou vypracovávány nové diagnosticko-terapeutické algoritmy), je zveřejněna i úspěšnost současné léčby nemocných s diferencovaným a medulárním karcinomem štítné žlázy v ČR v porovnání se světem. Část publikace je věnována také nemocným s medulárním karcinomem, který vyžaduje jiné diagnostické i léčebné přístupy. Je popsána léčba pomocí 131I-MIBG, principy genetického testování nemocných s medulárním karcinomem a jejich pokrevních příbuzných a výhledově i možnosti genové terapie.

Průvodce po malých i velkých českých i nečeských mostech, starých sto a více let, zdobících města a vesnice, hrady i zámky. Publikace obsahuje fotografie, technická a historická data i navigační souřadnice.

Problematika nádorů štítné žlázy patří mezi zvlášť významné oblasti tyreoidální endokrinologie a onkologie. Tyto nádory mohou vycházet z epitelu folikulárního jako diferencované tumory papilární či folikulární. Jsou však i méně diferencované až nediferencované tumory (anaplastický karcinom). Společnou vlastností diferencovaného karcinomu je schopnost hromadit radiojod. Tumory se liší jak morfologicky, tak i biologickým chováním, vyžadují odlišné diagnostické a terapeutické postupy, od lékaře velké zkušenosti a možnost podrobného vyšetření na specializovaných pracovištích endokrinologie a nukleární medicíny. Většina pracovišť proto usiluje, aby kombinací jednotlivých zobrazovacích metod dosáhla efektivity a kvality diagnostického postupu tak, aby byl ekonomicky přijatelný a s vysokou výpovědní hodnotou vyšetření. Zavedením laboratorních metod na stanovení specifických nádorových markerů došlo rovněž k obrovskému pokroku, především v monitorování průběhu léčby našich pacientů. Tyreoglobulin (TG) pro detekci diferencovaného karcinomu štítné žlázy je využíván jako vysoce specifický marker od 70. let 20. stol. Imunoreaktivní kalcitonin (iCT), jehož vzestup svědčí pro přítomnost nádorového procesu, je pro monitorování medulárního karcinomu u nás rutinně používán od r. 1980.