Petr Volf

František Cubr, který žil v letech 1911 – 1976, náleží k nejvšestrannějším českým architektům 20.století. Během své čtyřicetileté praxe navrhl řadu významných staveb, ale proslavil jej především Československý pavilón na EXPU 58 v Bruselu, který vytvořil spolu s Josefem Hrubým a Zdeňkem Pokorným a jenž byl ohodnocen Grand Prix, tedy nejvyšším oceněním. Zabýval se interiérovou a výstavní architekturou, dokázal navrhnout dům i nábytek, graficky upravit knihu, ale také namalovat obraz. Byl též významným pedagogem, působícím na Českém vysokém učení technickém a na Akademii výtvarných umění v Praze. Kniha přibližuje empatickou, výtvarným citem obdařenou osobnost Františka Cubra, stejně jako zásadní realizace, z nichž už se řada dochovala pouze na unikátních fotografiích.

Budeme-li v Česku hledat místo s nejvyšší koncentrací kvalitní současné architektury na jednoho obyvatele, prvenství si překvapivě odnese Alenina Lhota na Táborsku. V této jihočeské osadě je vedeno osm adres a trvale na nich pobývá pouhých deset obyvatel. V závěru dvacátého a v průběhu jednadvacátého století však v Alenině Lhotě vzniklo několik progresivních staveb, které dokonale přispěly k proměně její identity. Došlo k tomu nikoliv náhodou. Všechny byly financovány rodinami Jiřího a Petra Němcových, bez jakýchkoliv dotací. Díky jejich vytrvalosti a velkorysosti vznikl golfový areál Čertovo břemeno, jehož stavby, navržené architektem Stanislavem Fialou, svým výrazným sepětím s přírodou přesahují nejenom území regionu, ale i hranice České republiky. Kniha renomovaného novináře a spisovatele Petra Volfa představuje krok za krokem – od prvotního hledání místa pro víkendový odpočinek až po otevření osmnáctijamkového hřiště s nádhernou klubovnou organicky vyrůstající z okolní krajiny – cestu k tomuto architektonickému zázraku. Může sloužit coby návod svého druhu jak posílit genia loci a probudit opomíjené, zdánlivě ztracené místo opět k životu… Jazyk: česky a anglicky.

Uprostřed léta roku 2016 obohatila Husovo náměstí v Kolíně dílo malíře Jana Kubíčka, zdejšího rodáka a mezinárodně uznávaného představitele konstruktivně orientované tvorby. Kniha podrobně dokumentuje jeho postupný zrod: od nalezení vhodné skici a jejího převedení do trojrozměrného modelu, přes hledání vhodného místa, realizaci až po instalaci. Objekt nazvaný Dislokace nyní slouží jako příklad zdařilého začlenění ryze současného výtvarného umění do veřejného prostoru.

Kniha představuje tvorbu Borise Redčenkova, Prokopa Tomáška a Jaroslava Wertiga, kteří před pětadvaceti lety založili úspěšné studio A69 architekti. V jejich portfoliu nalezneme širokou škálu staveb sloužících bydlení, od rodinných domů přes domy řadové, bytové až po reprezentativní vily nebo luxusní rezidenční areály, ale také řešení ulic, pěších zón, nábřeží řek, krajiny i urbanismy celých území. Rozsáhlé, mnohokrát oceněné dílo můžeme sledovat z jedinečného úhlu pohledu, totiž prostřednictvím stovek skic, které jsou pro A69 typické a jež jsou na začátku každého uvažování o nové architektuře. Tyto prvotní zdroje překvapují svou vysokou kvalitou, ale také živostí, proměnlivostí a žánrovou pestrostí. Jako bychom měli před sebou vzorník nebo učebnici architektonické kresby

Sportovní epopej předního českého malíře Michaela Rittsteina (nar. 1949) můžeme považovat za jedno z nejvýznamnějších uměleckých děl se sportovním zaměřením jak v českém, tak mezinárodním kontextu. Jedná se o vizuální drama složené ze sedmadvaceti částí, ve kterém se odehrávají příběhy o touze po dokonalosti v umění, sportu i životě. Cyklus byl poprvé představen na Letních olympijských hrách v Londýně v roce 2012. Tato kniha sleduje okolnosti jeho vzniku, a především dává detailně nahlédnout do nitra jednotlivých obrazů.

Monografie mapuje tvorbu významného představitele generace českých sochařů, která na uměleckou scénu vstoupila na začátku jednadvacátého století. Lukáš Rais (1975) jako základní materiál používá železo, staré cisterny, kovové stojany lamp, ale hlavně nejrůznější trubky a roury. Ryze užitkové předměty proměňuje – a v podstatě recykluje - do podoby monumentálních soch a objektů, které se stávají součástí veřejného prostoru, architektury i krajiny. „Mají v sobě zakódováno něco, co je blízké i lidem, kteří jinak současné umění, zvláště abstraktně zaměřené, nevyhledávají. Především jsou však krásné,“ zamýšlí se v knize kritik umění Petr Volf. Jedinečné sochy jsou zachyceny na fotografiích Salima Issy a autorem grafická podoby publikace je Anna Issa Šotolová.

Kniha povídek ze současnosti vypráví o problémech, do nichž se dostávají umělci a jejich okolí. Petr Volf je zastihuje v nejrůznějších životních etapách: na samém vrcholu, kdy se zdá, že jejich pohodu nemůže nic narušit, ale také v okamžiku krize, v němž se tvůrcům nic nedaří, a přesto se odmítají neblahé skutečnosti poddat, i kdyby se měli upsat ďáblu. V hlavních rolích vystupují malíři, architekti, spisovatelé, herci, kritici a kurátoři, stejně jako třeba sběratelé nebo jediné dílo, krásný obraz. Vznikla tak mozaika o hledáné pravdy i o nesnesitelném sobectví a pokrytectví, které moderní umění a jeho protagonisty provází.

Tomáš Císařovský se vyjadřuje takřka výhradně v cyklech (čas od času vyhoví a namaluje "izolovaný" portrét na přímou zakázku) a téma, které si zvolí, se snaží co nejdůsledněji vytěžit. Věnuje se portrétům, ať již anonymních nebo konkrétních lidí.

Tomáš Císařovský se vyjadřuje takřka výhradně v cyklech (čas od času vyhoví a namaluje "izolovaný" portrét na přímou zakázku) a téma, které si zvolí, se snaží co nejdůsledněji vytěžit. Věnuje se portrétům, ať již anonymních nebo konkrétních lidí.

Kniha zachycuje jedinečné setkání Theodora a Jana Pištěka, otce a syna, dvou vynikajících malířů, kteří se představili v roce 2022 na přehlídce Dva světy v pražské Galerii Villa Pellé. Šlo o významnou událost: přes nejužší příbuzenskou vazbu totiž společně nikdy nevystavovali. Theodor je klíčovou osobností hyperrealistického malířství a jeho tvorba kostýmního návrháře mu přinesla světové uznání. Jan zaujímá důležité postavení v postmoderní generaci, jež vstoupila na uměleckou scénu na přelomu osmdesátých a devadesátých 20. století. Každý má svůj nezaměnitelný styl vycházející z osobitého vidění skutečnosti a oba jsou perfekcionisti. Kniha přibližuje úctyhodné rodinné kořeny, ukazuje všechny vystavené obrazy a plastiky a zároveň pro budoucnosti uchovává podobu přehlídky, jež měla mimořádný divácký ohlas.

Ve střední generaci českých výtvarníků patří Jiří David (1956) k nejvšestrannějším, nejvíce kontroverzním a také nejznámějším autorům, který proslul zejména obřím neonovým srdcem na Pražským hradem.

Zdeněk Němeček patří nejen ve své generaci k ojedinělým osobnostem. Jeho vytrvalý zájem o tématiku sportu nemá téměř srovnání a počet jeho realizací také ne. Získával zakázky na sochařskou výzdobu sportovních stadionů po celém světě, ty byly často přestaveny před vrcholnými sportovními akcemi typu olympijských her (Mexico City, Mnichov, Sapporo, Milán, Moskva, Tallinn, Sarajevo…). Jeho sochy můžeme vidět např. i před hokejovou arénou v Holešovicích nebo basketbalovou na Folimance.