Václav Vomáčka

Jedinou básní Vrchlický v Bystrém se tento „mág slova“, básník rytmu a mimořádné obraznosti (nar. 1983 v Litomyšli, působí jako antikvář) stal ještě před svým debutem tajně slavným. Své psaní komentuje s nadhledem: „Kdesi cestou mezi obcemi Bystré a Otaslavice ztratil poslední zbytky soudnosti a opět počal zapisovati své verše na papír. Skromné smyšlénky k pobavení spolucestujících pro krácení si nevábné pouti linoucí se podél močálů a rozstřílených stodol s vyjevenými bludičkami. Tázati se nelze, odpovědi jsou zřejmé. A vice versa. Při zachování jisté míry lze ovšem lišit noc ode dne. Vítejte v kamenolomu!“

Ptá se čtenář na pokrok učiněný od první sbírky? Pokrok, zrovna teď vyhřívá se ve výloze obchůdku s rozbitými psacími stroji. Malström věčného návratu víří ulicí prach a uschlé listí. Komíhavě tušené slunce. Vidíš ten mrak? To není mrak. Není to nafouklé břicho ani pouťový balónek. Vytrvalý vichr vzdouvá kyprostí škrobených nebes, nese ostrov, podobenství o společné lodi. Teď nějaká bouře. Dovnitř vnikající voda nestačí hasit požár paliva. Posádka prchla i se zásobami čaje a vazký olej zaplavuje strojovnu. Celá loď jest pouze nákladnou metaforou! Není skutečná. Skutečný je kličkující zajíc v myslivecké vestičce. Kairos i kabanos, celý text je Svět. Učenec volá k pasažérům, poutník je dojat živým obrazem. Středoevropská švitořivost v kafemlejnku dějin.