Petr Vorel

Sedmý díl Velkých dějin zemí Koruny české popisuje období od nástupu Habsburků na český trůn do počátku druhého českého stavovského povstání (1526-1617), jež je označováno za první století novověku. Toto období charakterizuje hospodářský a kulturní rozkvět i překonávání jisté politické a konfesionální izolace, kterou způsobily husitské války. Zároveň se začíná projevovat určitá vývojová opožděnost střední Evropy za Evropou západní, jež začíná těžit ze zámořských objevných cest. V českých zemích spěje politický i společenský vývoj k osudovému konfliktu mezi tradičním stavovským a modernějším absolutistickým pojetím monarchického zřízení.

Kniha je novým původním příspěvkem české historiografie k interpretaci evropských dějin 16. století. Autor znovu otvírá zdánlivě jednoduché téma, kterým je tzv. Šmalkaldská válka (1546-1547). Na základě nového výzkumu přináší vlastní interpretaci, zohledňující kontext italský a český, který v německé historiografii není doceněn. Německo tehdy doplatilo na existenci personální unie španělsko-říšské, které vládl Karel V. Španělské impérium, rozkládající se na Pyrenejském i Apeninském poloostrově a rychle rozšiřující své zdroje v Latinské Americe, bylo tehdy hlavní evropskou velmocí. S cílem zničit ĺuteránskou opozici, politicky organizovanou v tzv. Šmalkaldském spolku, vtrhla na německé území španělsko-habsburská vojska z Neapolska a Milánska, podporovaná italskými knížaty. Poprvé v dějinách také překročila Alpy velká armáda papežská, kterou po vyhlášení křížové výpravy proti luteránským heretikům vyslal do Německa papež Pavel III. Na bojišti nakonec rozhodly jednotky španělské, italské a nizozemské ve prospěch Habsburků v bitvě u Mühlberka 24. dubna 1547. V severním Německu však válka pokračovala a přerostla v další velký konflikt, který Karel V. prohrál, byl nucen vzdát se císařského trůnu a Německo opustit (1555). Římsko-německá říše tak nemohla být ani reformována jako absolutistický stát podle španělského vzoru, ani přetvořena v moderní stát spolkového typu, který formoval Šmalkaldský spolek. Zůstala na další staletí jen volně spojeným nadstátním útvarem, rozdrobeným politicky, ekonomicky i konfesijně. Fragmentovaná říše neměla k dispozici základní nástroje pro koloniální expanzi, jejímž prostřednictvím začaly v průběhu 16. a 17. století posilovat své mocenské pozice Španělsko, Portugalsko, Anglie, Francie i Nizozemí.

Historie pernštejnského rodu má v dějinách Čech a Moravy své nezastupitelné místo. Kniha Páni z Pernštejna je první ucelenou publikací podávající obraz jednoho z nejstarších domácích šlechtických rodů, který po celou dobu své historicky zaznamenané existence zaujímal významné postavení a dějiny našich zemí výrazně ovlivňoval od středověku až do svého vymření v době třicetileté války. Příslušníci šlechtického rodu, jenž na svém štítu nosil symbol zubří hlavy, získali v první polovině 16. století mimořádnou moc a představovali nejbohatší rod v Čechách. Na jejich slávu upomínají četné hrady, zámky, kostely a historická jádra měst. Po pánech z Pernštejna však zůstal ještě jeden důležitý odkaz: povědomí trvalé kontinuity v toku dějin, kontinuity rodiny, rodu, národa, lidství. Povědomí odpovědnosti a věčného trvání důsledků našich činů, které v rozhodujícím okamžiku převáží misku vah na tu správnou stranu. Na stránkách této knihy autor čtenářům předestírá dějiny čtyř staletí (1208-1646), viděné vývojem jednoho jediného rodu. Stojí za zvláštní pozornost, zrodí-li se v jedné rodině hned několik mimořádně činorodých a cílevědomých jedinců, kteří dokážou usměrňovat a ovlivňovat vývoj celého státu. V historii jednoho rodu se tak věrně zrcadlí dějinný obraz naší země. Autor knihy, doplněné více než stovkou černobílých a barevných ilustrací, genealogickými přehledy a mapkami, nezapře hlubokou sympatii, jež ho váže k oněm končinám, na nichž se rozkládalo "panství rodu zubří hlavy". Sympatii umocněnou geniem loci pernštejnské rodové rezidence, v jejíchž mohutných zdech je ukryto nejedno tajemství.

„Karionova Kronika světa“ na počátku raného novověku podstatným způsobem ovlivnila obecné vnímání dějinných kořenů naší evropské kultury. Tato kniha, ve které měl čtenář pohromadě celé dějiny světa od stvoření po jeho současnost, se stala nejčastěji vydávanou historickou knihou druhé a třetí třetiny 16. století. Do rukou evropských čtenářů se dostala od roku 1532 do počátku 17. století v několika desítkách vydání v různých jazycích, realizovaných většinou u významných evropských nakladatelů. Byla skutečným best­sellerem historického knižního žánru 16. století. Jejími původními autory byli berlínský dvorní astronom a matematik Jan Karion a luteránský teolog a humanista Filip Melanchton; na mladších vydáních se rozšiřováním a doplňováním textu podílela řada dalších autorů.

Kniha popisuje zrození tolaru a jeho cestu v evropském a světovém peněžním oběhu 16.-20. století.