Susan Abulhawaová

Jednouchá palestínska rodina Abulhidžovcov žije v malebnej dedinke a z generácie na generácie im zabezpečujú živobytie olivové háje. Po vzniku štátu Izrael (1948) však stratia domov a pôdu a dostanú sa do utečeneckého tábora v Dženíne. Čo ako túžia po domove, kruté dejiny ukážu, že návrat na pôvodné územia sa pravdepodobne nikdy neuskutoční. V tábore prichádza rodina o malého chlapca. Unesie ho izraelský vojak a vychováva ho so svojou neplodnou manželkou podľa židovských tradícií. O sedem rokov sa v rodine Abulhidžovcov narodí malá Amál, no zakrátko sa z nej stane úplná sirota a vyzerá to tak, že v živote ju nečakajú nijaké radosti. Nádej sa mieša s bezmocnosťou, nenávisťou, pochybovaním o spravodlivosti. Mladosť v sirotinci, štúdium a život v Amerike i návrat strateného brata však Amál dodajú silu a chuť zvládnuť aj tragické udalosti v osobnom živote. Nešťastie však spôsobia ďalšie politické udalosti. Láska, krátke šťastie a vášeň sa zmenia na popol a hrdinku drží pri živote len povinnosť postarať sa o malú dcéru. Brieždenie v Dženíne je pútavým rozprávaním o trpkom osude štyroch generácií jednej palestínske rodiny počas viac ako šesť desaťročí trvajúceho izraelsko-palestínskeho konfliktu.

Palestina roku 1941. V malé vesničce vede otec svoji rodinu a pomocníky do olivových hájů na sklizeň. Stejně jako to dělaly generace předků před ním. Palestina roku 1948. Rodina Abulheje je násilně vystěhována ze svého domu, kde žily generace jejích předků, a je nucena žít v utečeneckém táboře v Dženínu. Z pohledu dívky Amal, která je pravnučkou místního stařešiny, prožíváme osudy jejích bratrů. Jeden z nich je v útlém mládí unesen a v dospělosti musí vstoupit do izraelské armády, druhý pak vše obětuje Palestině a stane se tak jeho nepřítelem. Jitra v Džanínu jsou poutavou ságou šesti dekád palestinsko-izraelských napjatých vztahů a nabízí netradiční pohled na jeden z nejsložitějších politických konfliktů dneška. Kniha byla vydána již ve 25 jazycích.

Píše se rok 1947 a v Beit Darasu, palestinské vesnici obklopené olivovými háji, žije rodina Barakových. Nejstarší dcera Nazmíja pečuje o svou ovdovělou matku, která často trpí halucinacemi. Nazmíjin mladší bratr Mamdúh se stará o místní včelstvo a nejmladší Marjam, jež má každé oko jinak barevné, tráví dny povídáním s imaginárními přáteli a psaním. Když se u hranic městečka shromáždí izraelské vojenské jednotky, nikdo nemá ponětí, jaké násilí vypukne. Brzy je vesnice zničena a rodina se musí vydat na cestu do Gazy, která je podrobí nejedné zkoušce. O šedesát let později se Mamdúhova vnučka Núr žijící v USA zamiluje do ženatého lékaře a následuje ho do Gazy. Zde se setkává s Alwán, matkou Chálida. Chálid je doslova uvězněný ve vlastním těle a nedokáže se probudit ze svého hlubokého snění. Právě díky tomuto seznámení Núr zjistí, že rodinné vazby dokážou překonat veškeré překážky: dokonce i smrt. Modrá mezi nebem a vodou je příběh o silných, svérázných ženách, o vzdálenostech, odloučení a zlomených srdcích; o nových začátcích, vytrvalosti a lásce.

Amal egy nyomorúságos menekülttáborban látja meg a napvilágot - földműves családját 1947-ben hurcolták el Palesztinából, csecsemő bátyját elrabolták, anyját pedig érzéketlenné tett a fájdalom. Bár apja látástól vakulásig dolgozik, hajnalonta felolvas a lányának, hogy együtt álmodjanak egy másik világról. Amal története egy egész népről szól, arról, hogy lehet túlélni hatvan éven át a Palesztin-Izraeli konfliktus árnyékában. Apák és fiúk, asszonyok és lányaik, akik szeretnek és remélnek, miközben szívet tépő veszteségeket és szörnyű traumákat szenvednek el. Ki így, ki úgy éli túl a borzalmakat, de soha nem szűnnek meg vágyakozni egy jobb világ után. Susan Abulhawa a palesztinai hatnapos háború egyik menekülttáborában született 1970-ben. Különböző arab országokban töltött rendkívül hányatott kisgyermekkora után kamaszként az Egyesült Államokba került nevelőszülőkhöz, ma is ott él. Miután 2000-ben visszalátogatott Palesztinába, majd 2002-ben a dzseníni menekülttáborban szemtanúja volt egy borzalmas vérfürdő következményeinek, elszánt aktivistája és szószólója lett a nyugati világban a palesztinok ügyének. Írásai a palesztin nép sorsának érzékeny hírmondói. A Hajnal a tiltott kertben az első regénye, mely a szerző személyes dzseníni élményeinek hatására született meg, s noha szereplői kitalált alakok, a felrajzolt történelmi-politikai háttér és események mind valóságosak. Alig tizenöt centire voltak egymástól, de ebben a tizenöt centiben benne volt közel húszévnyi idő, egy háború, két vallás, egy holokauszt, egy katasztrófa, két anya, két apa, egy sebhely és egy titok, mely lomha pillangó módjára verdesett a szárnyával.

Nahr has been confined to the Cube: nine square metres of glossy grey cinderblock, devoid of time, its patterns of light and dark nothing to do with day and night. Journalists visit her, but get nowhere; because Nahr is not going to share her story with them. The world outside calls Nahr a terrorist, and a whore; some might call her a revolutionary, or a hero. But the truth is, Nahr has always been many things, and had many names. She was named for the river her pregnant mother crossed when she fled from Palestine, but her feckless father called her Yaqoot, Ruby. For a time when she came of age she was Almas, Diamond, a girl who went to hidden parties in Kuwait with powerful men, who sold off parts of herself to keep her family together. She was a girl who learned, early and painfully, that when you are a second class citizen love is a kind of desperation; she learned, above all else, to survive. She was a girl who went to Palestine in the wrong shoes, and without looking for it found what she had always lacked in the basement of a battered beauty parlour: purpose, politics, friends. She found a dark-eyed man called Bilal, who taught her to resist; who tried to save her when it was already too late. Nahr sits in the Cube, and tells her story to Bilal. Bilal, who isn't there; Bilal, who may not even be alive, but who is her only reason to get out.

Jednouchá palestínska rodina Abulhidžovcov žije v malebnej dedinke a z generácie na generácie im zabezpečujú živobytie olivové háje. Po vzniku štátu Izrael (1948) však stratia domov a pôdu a dostanú sa do utečeneckého tábora v Dženíne. Čo ako túžia po domove, kruté dejiny ukážu, že návrat na pôvodné územia sa pravdepodobne nikdy neuskutoční. V tábore prichádza rodina o malého chlapca. Unesie ho izraelský vojak a vychováva ho so svojou neplodnou manželkou podľa židovských tradícií. O sedem rokov sa v rodine Abulhidžovcov narodí malá Amál, no zakrátko sa z nej stane úplná sirota a vyzerá to tak, že v živote ju nečakajú nijaké radosti. Nádej sa mieša s bezmocnosťou, nenávisťou, pochybovaním o spravodlivosti. Mladosť v sirotinci, štúdium a život v Amerike i návrat strateného brata však Amál dodajú silu a chuť zvládnuť aj tragické udalosti v osobnom živote. Nešťastie však spôsobia ďalšie politické udalosti. Láska, krátke šťastie a vášeň sa zmenia na popol a hrdinku drží pri živote len povinnosť postarať sa o malú dcéru. Brieždenie v Dženíne je pútavým rozprávaním o trpkom osude štyroch generácií jednej palestínske rodiny počas viac ako šesť desaťročí trvajúceho izraelsko-palestínskeho konfliktu.