Bartošíková Alena

V listopadu odjíždí Anna s rodinou na dovolenou, na rekreační chatu. Do tajemného kraje léčitelek, bohyní a bosorek. Těší se, že navštíví zapadlé údolí, v němž v 60. letech minulého století učila. Ve škole na moravsko-slovenském pomezí, kde jako mladičká učitelka začínala svoji praxi záskokem za vesnického učitele, jenž musel narukovat na vojnu. Ve škole poznala svou první lásku, učitele Jana. Ve třídě měla děti od prvňáčků po třeťáky. Děti, jež si vážily učitelů i rodičů. Docházely ze samot za každého počasí i několik kilometrů. Poznala jejich rodiny, které žily a hospodařily po staletí téměř stejným způsobem, jako jejich předkové. Aby se uživily na kamenité horské půdě, musely celé rodiny včetně dětí tvrdě pracovat a učení bylo až na druhém místě. Ale to neznamená, že by děti byly méně snaživé nebo vnímavé. Pobyt v údolí jí dal poznat mnoho zajímavých lidí - např. kamarádku Jiřinku, osud její matky Dorky, jejich sester Rozky a Terky. Spřátelila se s další kamarádkou Lenkou, která se do údolí přivdala. Ve svých vzpomínkách citlivě analyzuje přeměnu názorů v průběhu desetiletí. Ústředním motivem knihy je zdravý a vřelý vztah mezi Annou, přicházející z města a starší ženou, přezdívanou Královička, pamětnicí bývalých drsných časů. Její životní moudrost rezonuje v utváření nového optimistického vztahu k životu v mladé ženě, která v ní nachází oporu. Nestálost učitele ji hluboce zasáhne a ona z údolí odejde před koncem školního roku, aniž by se rozloučila s dětmi i s Královičkou. Po letech se vrací, aby své chování odčinila. Je zvědavá, jak se její žáci uplatnili v životě, jestli žije Královička, sousedka Margalka a další postavy. Do poklidné rekreační atmosféry zasahují události spojené s listopadovou revolucí, a lidé se profilují svými názory. Hádka mezi manžely zapříčiní, že Anna odjíždí s dětmi z rekreačního střediska. Co se událo po jejím odjezdu se dovídá jen z vyprávění. Už není tou naivní, zranitelnou dívkou, ale ženou, která se vyrovná s nastalou situací. Vzorem jsou jí ženy z pomezí, které měla možnost poznat. Ty nezlomné držitelky rodů, zkoušené těžkou prací, starostmi o početné rodiny, jenž musí nakrmit, drsným počasím, zničenou úrodou, ale mají výdrž a víru. Zdánlivě jednoduchý příběh se díky ztvárnění autorkou stává výrazným apelem na nutnost udržovat, rozvíjet a pěstovat trvalé hodnoty mezilidských vztahů.

V podání vypravěčů ožívala známá místa, vzpomněly se veselé i vážné příhody, které se opravdu staly, odvaha a chytrost chudáků, kteří mnohdy vyzráli nad panskou. Ožívala místa tajemná - hory a jeskyně, kde zůstaly nashromážděny poklady po zbojnících, kde kámen se třpytil jako křišťál a voda ze studánky měla čarovnou moc. Vyprávělo se i o zázračných schopnostech bylinkářů a bohyň. Ti žili na Kopanicích a znali nejeden lék na lidské bolesi a jejich slabosti. Jsou vyprávěny různorodým nářečím, co dolina, to jiný dialekt: straňanský, březovský, kopaničářský....Tradiční projev prostých lidí zůstává otevřeným zdrojem inspirace hudby, tance, zpěvu a vyprávění.