Kateřina Bečková

Novodobá úprava a kvapná přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století a motivovaná hospodářskými a technickými, ale i uměleckými důvody, zničila největší část krásného stavebního dědictví města z 12. až 18. století. V letech 1916–1948 vyšel soubor pěti knih, jež pomocí dobových fotografií mapovaly neblahý zásah nové doby do staré Prahy. Tento cyklus doplňují tři nové svazky, které se soustřeďují zejména na zásahy po roce 1945. První z nich je věnován změnám v historickém jádru města, druhý a třetí historickým předměstím a okrajům města – pravému a levému břehu Vltavy.

Zájem o poznání různých podob prostředí našeho života, jak se v průběhu času měnily nebo zanikaly, je stále živý. A tak se v tradiční edici Zmizelá Praha ocitají témata, která byla doposud jen na okraji pozornosti. Jde především o industriální stavby a prvky města, jejichž překotný zánik během posledního desetiletí vyvolal spontánní společenskou potřebu zabývat se jejich hodnotou, dokumentací i možnostmi konverze. K jejímu naplňování by měla přispět i tato edice. První svazek z nové řady se věnuje všeobecně oblíbenému tématu železnice. Právě tato oblast v Praze prožívá v současnosti tak dynamickou proměnu, že jen během přípravy knihy bylo nutné některé stavby či prvky pomyslně přeřadit z kategorie existujících do kategorie zmizelých. Kniha však nemá být jen nostalgickým lkaním nad neúprosným osudem, ale pro každého vnímavého zájemce i pomůckou, jak najít k industriální architektuře prostřednictvím poznání historie a pochopení souvislostí vlastní cestu.

Novodobá úprava a kvapná přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století a motivovaná hospodářskými a technickými, ale i uměleckými důvody, zničila největší část krásného stavebního dědictví města z 12. až 18. století. V letech 1916-1948 vyšel soubor pěti knih, jež pomocí dobových fotografií mapovaly neblahý zásah nové doby do staré Prahy. Tento cyklus doplňují nyní dva nové svazky, které se soustřeďují zejména na zásahy po roce 1945. První z nich je věnován změnám v historickém jádru města.

Další svazek tematické řady edice Zmizelá Praha je věnovaný zaniklým industriálním stavbám na území našeho hlavního města. Historická předměstí Prahy a pražské periferie se staly během posledních deseti let "Pompejemi" českého průmyslu. I nejvěhlasně jší, největší a nejstarší podniky zanikly, a pokud již na jejich místě nevyrostly nové obytné čtvrti, v opuštěných halách se dnes prohání jen vítr. Autorka knihy však nepátrá po důvodech této osudové proměny, ale snaží se nalézat stopy tovární výrob y ve struktuře města a zachytit, jak byl kdysi průmysl v Praze všudypřítomný. První díl exkurze po místopisu zaniklých továren směřuje logicky do nejprůmyslovějších částí Prahy a největší pozornost věnuje zaniklým závodům ČKD - Kolbence, Českomoravs ké, Pragovce, Daňkovce, dále pak Rustonce, Českým loděnicím a mnoha malým továrničkám, které svými komíny dotvářely nezaměnitelnou siluetu předměstských čtvrtí.

Další díl tematické edice Zmizelá Praha pojednává o zmizelých industriálních stavbách v jihovýchodní oblasti Prahy. Šlo zejména o téměř souvislý průmyslový pás procházející Nuslemi, Vršovicemi, Strašnicemi a Hostivaří. Jinou industriální prehistorii má modřanský průmyslový břeh. Zde byly zprvu zejména sklady dřeva, pily a dřevozpracovatelské dílny, neboť dřevo se dopravovalo po řece. Vinohrady a Žižkov ve svých adresářích z devadesátých let 19. století uvádějí továrnu snad v každé ulici. Většinou však tyto podniky zmizely beze stopy.

Řeka Vltava je pro vzhled, charakter a život Prahy živlem zcela zásadním. Ačkoliv ji dnes chápeme spíše jako prvek přinášející do obrazu města vjemy estetické, v historii byly její funkce daleko praktičtější. Sloužila jako zdroj energie, dopravní cesta či výrobna ledu a tomu odpovídalo i její využití. Kniha, rozdělená do dvou svazků, se zaměřuje na popis zaniklých a proměněných objektů - mlýnů, jezů, náplavek, ostrovů, mostů, vodáren a vodárenských věží - a na stavby spjaté s kanalizací a splavněním řeky - nábřeží, novodobé mosty a jejich výzdobu, přístavy, plavební komory a zajímavosti navigace. Pojednáno je také využití řeky pro zábavu a oddech Pražanů v podobě plováren, výletních plaveb, sportovních přístavů a rybaření. První díl zahrnuje Modřany, Braník, Podolí, Vyšehrad s Podskalím, smíchovský vorový přístav i střed města.

Praha – město a řeka Pro vzhled, charakter a život Prahy je od jejího vzniku zcela zásadním faktorem Vltava, řeka, jejíž tok připravil reliéf krajiny k osídlení pražského kotliny a poté k utváření města, které vyrostlo v metropoli. V průběhu své historie si město řeku pozvolna podmaňovalo. Pražané se naučili využívat její energie v mlýnech a později elektrárnách, řečiště překlenovat různými typy mostů, upravit břehy a ostrovy, vybudovat nábřeží. Do proměn tváře řeky nejradikálněji vstoupilo zřejmě 19. století. Vltavské břehy, dosud většinou využívané jako hospodářské periferie, se proměňovaly v žádané lokality s výstavnými budovami, společenskými centry a elegantními promenádami. Ve vstupní části ukazuje autorka historické sepětí Prahy a Vltavy řeky, kdy vystupovaly do popředí zejména praktické funkce řeky, dnes už většinou vnímané jako estetický prvek, dotvářející malebný obraz města. V druhé části se pak stává průvodkyní komentující současné fotografie zajímavých objektů a míst spojujících Vltavu s Prahou, ať to jsou historické mlýny, jezy, náplavky, ostrovy, vodárenské věže, mosty, nábřeží s jejich budovami i řeka jako místo společenského života města. Kromě fotografií exteriérů provázejí text dokumentační snímky, rejstřík lokací s mapou objektů, přehled ostrovů, mostů, nábřeží a také osobností.

Řeka Vltava je pro vzhled, charakter a život Prahy živlem zcela zásadním. Ačkoliv ji dnes chápeme spíše jako prvek přinášející do obrazu města vjemy estetické, v historii byly její funkce daleko praktičtější. Sloužila jako zdroj energie, dopravní cesta či výrobna ledu a tomu odpovídalo i její využití. Kniha, rozdělená do dvou svazků, se zaměřuje na popis zaniklých a proměněných objektů - mlýnů, jezů, náplavek, ostrovů, mostů, vodáren a vodárenských věží - a na stavby spjaté s kanalizací a splavněním řeky - nábřeží, novodobé mosty a jejich výzdobu, přístavy, plavební komory a zajímavosti navigace. Pojednáno je také využití řeky pro zábavu a oddech Pražanů v podobě plováren, výletních plaveb, sportovních přístavů a rybaření. Druhý díl mapuje Petrskou čtvrť, Karlín s Rohanským ostrovem, Maniny s tématem přeložení koryta řeky, Karlínský, Libeňský a Holešovický přístav a plavební průplav mezi Trojou a Bubenčí.

Historické fotografie Prahy jsou využívány jako ilustrační a dokumentární materiál v mnoha publikacích a jejich výběry či edice patří na knižním trhu k nejoblíbenějším. Kniha Nejstarší fotografie Prahy si ale vytkla vyšší cíl. Nemíří na sentiment čtenářů ani na nostalgii zašlých časů, předmětem zkoumání se stala sama fotografie a okolnosti jejího vzniku. Autorky knihy se rozhodly systematicky podchytit co nejširší spektrum fotografické produkce nejstaršího období, včetně jejích zvláštností a velikého počtu zajímavých snímků, které se dosud nikdy do popularizačních výběrů nedostaly. Teprve v šíři celkového pohledu lze pochopit, jak se technické médium fotografie ve svých počátcích rozvíjelo a jaká byla Praha v době, kdy její první snímky vznikaly. K naplnění tohoto vydavatelského záměru se spojily kurátorky tří pražských veřejných sbírek historických fotografií, Muzea hlavního města Prahy, Archivu hlavního města Prahy a Ústavu dějin umění AV ČR za spolupráce dalších institucí z Prahy a Vídně. Výsledkem několikaleté práce se stala monumentální odborná obrazová publikace, která zobrazuje více než 700 snímků Prahy vzniklých v prvních dvaceti letech existence fotografie. Textové pasáže uvádějí čtenáře do kontextu počátků fotografie, popisují průkopnické snažení prvních fotografů i Prahu, kterou se rozhodli fotografovat. Obrazovou část, která obsahuje reprodukce snímků v místopisném řazení, doprovází katalog shromážděných fotografií se základními autorskými a technickými údaji. V závěru knihy pak čtenář nalezne přehledné medailonky fotografů doplněné o poznatky z nejnovějšího archivního bádání, slovníček odborných výrazů, obsáhlý seznam bibliografie a rejstříky. Dvojjazyčná, česko-anglická kniha si činí ambice stát se základním titulem svého oboru a nepostradatelnou příručkou každého zájemce o historii fotografie jak v Praze, tak ve středoevropském regionu.

Zájem veřejnosti o technické památky a stavby industriálního dědictví zaznamenal v posledním desetiletí velký vzestup, a to shodou okolností právě v okamžiku, kdy mnoho továren, výrobních hal a dalších staveb průmyslového dědictví ztratilo původní náplň a bylo nemilosrdně odstraněno. Desítky dalších čekají na osudné rozhodnutí, zda budou shledány vhodné ke konverzi a využity k novým kulturním či komerčním účelům, nebo zbořeny.

Kniha seznamuje s historií činnosti Klubu za starou Prahu od jeho založení v roce 1900 až po současnost. Zároveň seznamuje s některými významnými členy Klubu, mezi nimiž byla řada významných českých architektů a jiných umělců a představuje vybrané architektonické projekty a úpravy na jejichž realizaci se Klub podílel nebo se je snažil ovlivnit.