Stanislav Beran

Nová kniha mladého autora, jehož povídková prvotina (Ažumřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa) vzbudila zaslouženoupozornost kritiky i čtenářů. Hliněné dny jsou novelou,o níž sám autor říká: „Kniha druhé poloviny století, ve kterémrozkvetlo salónní

Po novele Hliněné dny se Stanislav Beran vrací s porcí povídek, žánrem, ve kterém je nejsilnější Scházíme se u stolu posetého drobky příběhů lidí účtujících s minulostí i se svými neúmyslnými a často nemilovanými rolemi, s lidmi těžce zápasícími s přítomností. Je možné trávit čekání na smrt vlastního dítěte nad křížovkou? Co spatří taxikář před gymnáziem? Má tetování duši? A má ji vysloužilý komunista, který ani nedýchá strachem, že neumře smířený a v pokoji? Jsme i s těmi, kteří mají to štěstí, že ještě nemusejí litovat toho, co udělali, a bát se příštího dne. Ten může kromě obav přinést i odpuštění, protože jedním životem v této knize nic nekončí, ještě přijdou děti a děti jejich dětí… Má lidské tělo otištěné ve sněhu skutečně podobu anděla? Vejde se rybářská loď do hracího automatu? Může být srnec životu nebezpečný? A poslouchal by Louis Armstrong punk? Je tolik otázek s nesnadnou odpovědí… Duši vnímavého čtenáře však jistě mohou zasáhnout silné příběhy s přesvědčivými dialogy, příběhy, v nichž poznáváme dnešek i sami sebe. Lze konstatovat, že oblíbená poloha carverovsko-balabánovského empatického vyprávění má v Beranovi důstojného pokračovatele.

Dramatický příběh z padesátých let ve zpracování mladého českého prozaika Co mohou mít společného protinacistický odbojář ze skupiny Tři králové, sedmnáctiletý člen pražského pouličního gangu, odsouzený za „protistátní činnost“ do uranových dolů, a po slávě toužící básník? Snad víc než město a čas, v němž se protnuly jejich osudy. Krátce po Vítězném únoru si režim posvítil i na takzvané malé ryby. Spolu s politickou opozicí, kněžími a vojáky ze západní fronty tak končili v lágrech i bezvýznamní zlodějíčci, obdivovatelé jazzu a západní módy, v dobové propagandě nazývaní „pásci“. V červnu roku 1953 byli členové gangu Vyšehradští jezdci zatčeni a brzy se konalo soudní přelíčení. Přísné tresty měly být varováním pro ostatní prozápadně orientovanou mládež. Zveličování jejich „protistátní činnosti“ v tehdejších médiích mělo však efekt právě opačný. Vyšehradští jezdci se stali legendou, byť dnes už upadli do zapomnění. Svorníkem románu je prostor Prahy. Její místa i postavy, o kterých se v žádném turistickém průvodci nedočteme. Přes temný příkrov společenské reality se Beranovi hrdinové pokoušejí nalézt alespoň trochu nestádní způsob života. Za pár doušků svobody však zaplatí krutou daň.

Sudety jsou v novele Kocovina vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům. Nedávná historie je ve vesnici v blízkosti rakouských hranic stále přítomná: postava místního blázna Honzíka, syna Češky a odsunutého Němce Hanse, je středobodem vyprávění. Kolem něj se rozvíjejí příběhy ostatních, nejčastěji místních, ale i Rakušanů, co sem přijeli za levným nákupem a levným sexem, nebo turistů, kteří chtějí na chvíli vyměnit kancelář za přírodu. Od konce války po současnost se před námi otvírají jednotlivé šuplíky osudů – svět malých, obyčejných lidí žijících či živořících na místě, na které se zapomnělo.

Dramatický příběh z padesátých let ve zpracování mladého českého prozaika. Co mohou mít společného protinacistický odbojář ze skupiny Tři králové, prchající při slavném útěku posledního ze Tří králů před gestapem z nuselského činžáku, sedmnáctiletý člen pražského pouličního gangu Vyšehradských jezdců, odsouzený v roce 1953 za „protistátní činnost“ do uranových dolů, a po slávě toužící básník? Snad víc než město a čas, v němž se protnuly jejich osudy. Svorníkem románu je prostor Prahy, její místa i postavy, o nichž se v žádném turistickém průvodci nedočteme. Přes temný příkrov historických událostí se Beranovi hrdinové pokoušejí nalézt alespoň trochu nestádní způsob života. Za pár doušků svobody však zaplatí krutou daň.

Sudety jsou v novele Kocovina vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům. Nedávná historie je ve vesnici v blízkosti rakouských hranic stále přítomná: postava místního blázna Honzíka, syna Češky a odsunutého Němce Hanse, je středobodem vyprávění. Kolem něj se rozvíjejí příběhy ostatních, nejčastěji místních, ale i Rakušanů, co sem přijeli za levným nákupem a levným sexem, nebo turistů, kteří chtějí na chvíli vyměnit kancelář za přírodu. Od konce války po současnost se před námi otvírají jednotlivé šuplíky osudů – svět malých, obyčejných lidí žijících či živořících na místě, na které se zapomnělo.

Ty nejdůležitější okamžiky, dobré i špatné, zažíváme se svými nejbližšími, a to samé platí pro hrdiny deseti povídek soudobých českých autorů. Ať už se zrovna v roce 1975 nacházejí v letadle mířícím do Londýna a jejich spolucestujícím je Belmondo, trnou hrůzou v raftu během triatlonového závodu Budějovická trilogie, nebo hledají uprostřed houstnoucího lijáku modrou na vrchol, protože cokoliv se zdá být lepší než strávit víkend v teple chaty ve společnosti tchána a švagra…

Ještě hlt nechutné pálenky a ve dveřích sklepa zastaví vlak, který ji vysvobodí, ale jen na chvíli. Vesmír je bez boha, kuchyň prázdná a v krabici čeká flagelantské náčiní. Ze všech tragédií se nakonec stane jen průvod maškar, který kráčí do zapomnění. A život právě teď? Ochotnický kus, cirkus, starý nebo nový, a není nikdo, kdo by dnes večer nebyl přizván. Jen v pantech brány od mrtvého údolí Adamova skřípe písek. Nový soubor povídek prozaika Stanislava Berana opět zachycuje mezilidské vztahy a situace v jedinečné perspektivě, která zabírá současnost i nedávnou minulost. Do intimity jeho hrdinů vždy intenzivně prosakuje aktuální společenská realita, ale také různá historická rezidua, za nimiž nikdy nelze udělat tlustou čáru. Autor se dotýká také subtilnějších témat — lidské lhostejnosti, vztahů vyhaslých a všelijak „nouzových“, osobních krizí a podobně. Název knihy odkazuje ke známému myšlenkovému experimentu a naznačuje onu „ambivalenci jevů a nejistotu v předpokladech“. Beran je spisovatel neexhibující a vlastně tradiční, ale nebojí se realitu svých povídkových hrdinů nečekaně aktualizovat jakousi pitoreskní magií, přizváním zcela reálných postav či míst a nezřídka také robustním humorem a tragikomikou.

Po novele Hliněné dny se Stanislav Beran vrací s porcí povídek, žánrem, ve kterém je nejsilnější Scházíme se u stolu posetého drobky příběhů lidí účtujících s minulostí i se svými neúmyslnými a často nemilovanými rolemi, s lidmi těžce zápasícími s přítomností. Je možné trávit čekání na smrt vlastního dítěte nad křížovkou? Co spatří taxikář před gymnáziem? Má tetování duši? A má ji vysloužilý komunista, který ani nedýchá strachem, že neumře smířený a v pokoji? Jsme i s těmi, kteří mají to štěstí, že ještě nemusejí litovat toho, co udělali, a bát se příštího dne. Ten může kromě obav přinést i odpuštění, protože jedním životem v této knize nic nekončí, ještě přijdou děti a děti jejich dětí… Má lidské tělo otištěné ve sněhu skutečně podobu anděla? Vejde se rybářská loď do hracího automatu? Může být srnec životu nebezpečný? A poslouchal by Louis Armstrong punk? Je tolik otázek s nesnadnou odpovědí… Duši vnímavého čtenáře však jistě mohou zasáhnout silné příběhy s přesvědčivými dialogy, příběhy, v nichž poznáváme dnešek i sami sebe. Lze konstatovat, že oblíbená poloha carverovsko-balabánovského empatického vyprávění má v Beranovi důstojného pokračovatele.

Ráj kreténů pod Řípem, nevržem a neskřípem Ještě hlt nechutné pálenky a ve dveřích do sklepa zastaví vlak, který ji vysvobodí, ale jen na chvíli. Vesmír je bez boha, kuchyň prázdná a v krabici čeká flagelantské náčiní. Ze všech tragédií se nakonec stane jen průvod maškar kráčejících do zapomnění. A život právě teď? Ochotnický kus, cirkus, starý nebo nový, a není nikdo, kdo by dnes večer nebyl přizván. A v pantech vrat od mrtvého adamovského údolí skřípe písek. Název povídkové knihy Stanislava Berana odkazuje ke známému myšlenkovému experimentu a naznačuje onu „ambivalenci jevu a nejistotu v předpokladech“. Beran je spisovatel neexhibující, přesto se nebojí životy svých hrdinů nečekaně ozvláštňovat jakousi pitoreskní magií, přizváním zcela reálných postav či míst a nezřídka také robustním humorem a tragikomikou.

Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky. Těhotná Anežka byla dřív oblíbená učitelka, než se stal ten malér u jezera. Posmívaný tlouštík Vítek se po svém vypořádá s posměšky spolužáků i nepřízní osudu. S hrdiny povídek deseti známých českých autorů a autorek se vracíme do školních let, prožíváme s nimi znovu patálie, lásky, bolesti a mladické hledání sebe sama.

Jsou prázdniny a Mikuláš má úplně volno. Žádná škola, žádné cvičení na kytaru, žádné tréninky v bazénu. Žádné vstávání v sedm ráno, hurá! Ale místo aby si doopravdy mohl dělat, co chce, tak ho rodiče jako každý rok naložili do auta a odvezli k babičce a dědovi. A on teď musí trávit čas lelkováním, potloukáním po zahradě nebo jen tak šťourá kusem drátu v pletivu králíkárny. Jednoho dne si Mikuláš všimne podivného chování souseda Čurdy, kterého děda nemá z nějakého neznámého důvodu rád. Rozhodne se sousedovu tajemství přijít na kloub a sleduje Čurdu do opuštěných kasáren za vesnicí. Tam vleze do staré plechové skříně a ocitne se v Irkutsku! Moment! Jak se to stalo? Cestoval snad v čase?

Když se z nudného léta u prarodičů stane dobrodružství… Jsou prázdniny a Mikuláš má úplně volno. Žádná škola, žádné cvičení na kytaru, žádné plavání. Žádné vstávání v sedm ráno. Ale místo aby si doopravdy mohl dělat, co chce, tak ho rodiče jako každý rok naložili do auta a odvezli k babičce a dědovi, kam za ním z Prahy jezdí jen na víkend. A on teď musí trávit čas potloukáním se po zahradě nebo stále dokola sbírá letní jablka a jen tak šťourá kusem drátu v pletivu králíkárny. Babička pořád vaří a děda na něco ustavičně brblá. S dětmi z vesnice si Mikuláš do oka příliš nepadl, a tak mu nezbývá než si číst a odpočítávat dny do víkendu, kdy přijedou rodiče. Jednoho dne si ale všimne podivného chování souseda Čurdy, kterého děda nemá z nějakého neznámého důvodu rád. Mikuláš se rozhodne zjistit proč a sleduje Čurdu až do opuštěných kasáren za vesnicí. Tam vleze do staré plechové skříně a ocitne se v Irkutsku! Moment! Jak se to stalo? Z téhle knihy na vás dýchne parné, dusné léto, tajemno, co se zažírá do morku kostí, a dobrodružství, které se už nikdy nemusí opakovat!

Nová kniha mladého autora, jehož povídková prvotina (Ažumřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa) vzbudila zaslouženoupozornost kritiky i čtenářů. Hliněné dny jsou novelou,o níž sám autor říká: „Kniha druhé poloviny století, ve kterémrozkvetlo salónní

Audiokniha Rodiny a rodinky, na které se podíleli Alena Mornštajnová, Miloš Urban, Petra Dvořáková, Aňa Geislerová, Anna Bolavá, Bianca Bellová, Marek Epstein, Stanislav Beran, Anna Musilová, Alžběta Janečková. Ty nejdůležitější okamžiky, dobré i špatné, zažíváme se svými nejbližšími, a to samé platí pro hrdiny deseti povídek soudobých českých autorů. Ať už se zrovna v roce 1975 nacházejí v letadle mířícím do Londýna a jejich spolucestujícím je Belmondo, trnou hrůzou v raftu během triatlonového závodu Budějovická trilogie, nebo hledají uprostřed houstnoucího lijáku modrou na vrchol, protože cokoliv se zdá být lepší než strávit víkend v teple chaty ve společnosti tchána a švagra…

Audiokniha Ve škole i za školou, na které se podíleli čeští autoři Alena Mornštajnová, Petra Dvořáková, Stanislav Beran, Anna Bolavá, Lidmila Kábrtová, Marek Epstein, Viktorie Hanišová, Kateřian Rudčenková, Jakuba Katalpa. S hrdiny povídek deseti známých českých autorů a autorek se vracíme do školních let, prožíváme s nimi znovu patálie, lásky, bolesti a mladické hledání sebe sama.