Maxim Biller

Sbírka povídek, kterou lze číst i jako román. Šestnáct příběhů, v nichž se jako v kaleidoskopu odráží celé 20. století: dětství v ruské vesnici v roce 1941, trpký romantický duel v poválečné Praze, literární detektivní příběh v Mnichově 90. let… Ve strhujícím rytmu se setkáváme se zmatenými vědci, odpadlými komunisty, drzými holkami, melancholickými matkami i brutálními zločinci nebo ulhanými spisovateli. Země otců a zrádců je úchvatná kniha o lidech, kteří umanutě hledají odpověď na otázku: Jak se děs minulosti zmocňuje dnešního člověka.

Narodil se v Praze, v deseti přišel do Německa a v sedmnácti začal studovat Němce – jejich knihy, jejich ženy, jejich chyby. Billerova autobiografická kniha vypráví jako román tragikomický příběh Žida, který se stane spisovatelem v zemi, v níž už žádní Židé žít neměli. Židovské blues je příběh o umělci jako mladém muži, který pátrá po svém místě v životě. Vypráví lehce, ironicky a poeticky o člověku, který stále dokola slýchá, že by neměl trvat na tom, že bude tím, kým je, ale nejpozději v té chvíli dá všem na vědomí, že jakmile začne psát, nikdo a nic ho nezastaví. Maxim Biller je bezesporu jedním z nejotevřenějších a nejprovokativnějších německy píšících autorů. Narodil se 1960 v Praze v rusko-židovské rodině, o deset let později emigroval s rodiči do Hamburku a dnes žije v Berlíně. Studoval literaturu na univerzitách v Hamburku a Mnichově a brzy začal publikovat v prestižních listech (Tempo, Der Spiegel, Die Zeit) kritické a ironické sloupky. Když mu v roce 1990 vyšel knižně povídkový soubor Až budu bohatý a mrtvý, zařadil se mezi respektované německy píšící prozaiky. Jeho román Esra (2003) byl na základě soudního rozhodnutí stažen z knihkupeckých pultů a zakázán. Fantastického přijetí se dočkala zejména jeho předposlední kniha Použitý Žid (Der gebrauchte Jude; česky pod názvem Židovský blues, Labyrint 2015). A velkou pozornost získala také ta poslední, novela V hlavě Bruna Schulze (Im Kopf von Bruno Schulz, 2013). V nakladatelství Labyrint česky vyšly jeho knihy Obyčejné lásky (2010) a Země otců a zrádců (2011).

Každá rodina má svá tajemství, mnohdy tíživá, a dobrat se pravdy je často složité. Zvláště když má být objasněna smrt rodinného příslušníka. Své o tom ví také rusko-židovská rodina, jejíž jednotliví členové postupně emigrovali na Západ, z Moskvy přes Prahu do Hamburku a Curychu. V novém románu se ze šesti úhlů pohledu vypráví příběh velké zrady. Obětí je vypravěčův dědeček, kterého na základě záhadného udání popravili sovětští komunisté. A podezřelým z udavačství je někdo z příbuzenstva. Jenže kdo? V bezmála detektivním pátrání mají své místo tajné složky KGB i StB, sexem posedlí kulturní aparátčíci a jejich intriky, osobnosti české kultury i rozvrácené milostné vztahy. Zároveň je to ale také příběh o životě tady a teď, o našem moderním, rozpolceném světě, v němž skoro nikdo není doma tam, kde se narodil a vyrostl. Ten román je jako krásný vybroušený diamant. Robert Menasse Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Narodil se v Praze, v deseti přišel do Německa a v sedmnácti začal studovat Němce – jejich knihy, jejich ženy, jejich chyby. Billerova autobiografická kniha vypráví jako román tragikomický příběh Žida, který se stane spisovatelem v zemi, v níž už žádní Židé žít neměli. Židovské blues je příběh o umělci jako mladém muži, který pátrá po svém místě v životě. Vypráví lehce, ironicky a poeticky o člověku, který stále dokola slýchá, že by neměl trvat na tom, že bude tím, kým je, ale nejpozději v té chvíli dá všem na vědomí, že jakmile začne psát, nikdo a nic ho nezastaví. Maxim Biller je bezesporu jedním z nejotevřenějších a nejprovokativnějších německy píšících autorů. Narodil se 1960 v Praze v rusko-židovské rodině, o deset let později emigroval s rodiči do Hamburku a dnes žije v Berlíně. Studoval literaturu na univerzitách v Hamburku a Mnichově a brzy začal publikovat v prestižních listech (Tempo, Der Spiegel, Die Zeit) kritické a ironické sloupky. Když mu v roce 1990 vyšel knižně povídkový soubor Až budu bohatý a mrtvý, zařadil se mezi respektované německy píšící prozaiky. Jeho román Esra (2003) byl na základě soudního rozhodnutí stažen z knihkupeckých pultů a zakázán. Fantastického přijetí se dočkala zejména jeho předposlední kniha Použitý Žid (Der gebrauchte Jude; česky pod názvem Židovský blues, Labyrint 2015). A velkou pozornost získala také ta poslední, novela V hlavě Bruna Schulze (Im Kopf von Bruno Schulz, 2013). V nakladatelství Labyrint česky vyšly jeho knihy Obyčejné lásky (2010) a Země otců a zrádců (2011).

Každá rodina má svá tajemství, mnohdy tíživá, a dobrat se pravdy je často složité. Zvláště když má být objasněna smrt rodinného příslušníka. Své o tom ví také rusko-židovská rodina, jejíž jednotliví členové postupně emigrovali na Západ, z Moskvy přes Prahu do Hamburku a Curychu. V novém románu se ze šesti úhlů pohledu vypráví příběh velké zrady. Obětí je vypravěčův dědeček, kterého na základě záhadného udání popravili sovětští komunisté. A podezřelým z udavačství je někdo z příbuzenstva. Jenže kdo? V bezmála detektivním pátrání mají své místo tajné složky KGB i StB, sexem posedlí kulturní aparátčíci a jejich intriky, osobnosti české kultury i rozvrácené milostné vztahy. Zároveň je to ale také příběh o životě tady a teď, o našem moderním, rozpolceném světě, v němž skoro nikdo není doma tam, kde se narodil a vyrostl.

Az ?1960-ban Prágában született, de 1970 óta Németországban élő Maxim Biller mesteri elbeszélésében visszarepül a múltba, a korábban az Osztrák-Magyar Monarchiához, 1938-ban, történetünk idején azonban már Lengyelországhoz tartozó Drohobicsba, hogy belebújjon az ott élő Bruno Schulz fejébe. Schulz rajztanárként keresi kenyerét anyját és nővérét is eltartva, de a kelet-európai zsidóság világát szürreális képekben leíró, Fahajas boltok című elbeszélés-gyűjteménye már ismertté tette hazájában. Tudjuk, hogy levelet írt a zürichi emigrációban élő Thomas Mann-nak, és mellékelt hozzá egy németül írt elbeszélést is. Abban reménykedett ugyanis, hogy a nagy német író pártfogásával sikerülhet kiadót találnia külföldön, s ez erőt adhat neki ahhoz, hogy végleg elhagyja hazáját és elmeneküljön a fenyegető veszély elől.Ennek a valójában elveszett levélnek a megszületését írja le az elbeszélésben Maxim Biller. Az alkalmat a levélírásra az szolgáltatja a pincehelyiségben a démonaival küzdő Schulznak, hogy feltűnik Drohobicsban egy magát Thomas Mann-nak kiadó idegen, s a lengyel író figyelmeztetni akarja híres német írótársát, hogy visszaélnek a nevével. Schulz tudatalatti félelmei és elfojtott vágyai bizarr, groteszk és fülledten erotikus jelenetekben öltenek testet, rögeszmés víziói a megszállt Lengyelországban hamarosan bekövetkező katasztrófa megelőlegezett képeivel keverednek Mihail Bulgakov és Isaac Bashevis Singer műveivel rokonítva az elbeszélést.