John Bowlby

Kniha Odloučení je druhým svazkem klasického díla Johna Bowlbyho, které vyšlo jako trilogie pod názvem Attachment and Loss (Vazba a ztráta). Tento druhý svazek uvedené trilogie se zabývá především problémem separační úzkosti – obavami z bezprostředního či anticipovaného odloučení, z obav vycházejících z hrozeb rodičů odloučením, či ohrožením vazby s rodiči. Bowlby zkoumá situace, ve kterých pociťujeme úzkost, a porovnává ji s výsledky podobných výzkumů u zvířat. Vyvozuje, že úzkost se pojí se zcela konkrétními elementárními situacemi – náhlým pohybem, temnotou, odloučením – které, přestože mohou být neškodné, zvyšují riziko nebezpečí. Kniha je psána pro psychology, psychiatry, pracovníky pomáhajících profesí, čtenáře se zájmem o psychologii, psychoanalýzu, zejména o teorii vazby. John Bowlby (1907–1990) získal vzdělání na University of Cambridge a University College Hospital v Londýně. Po ukončení studia lékařství se specializoval na dětskou psychiatrii a psychoanalýzu. V roce 1946 nastoupil na Tavistock Clinic, kde jeho výzkum a vlivné publikace podnítily dalekosáhlé změny v přístupu k dětem a přispěly k radikálnímu novému pohledu na sociální a emoční vývoj člověka. První díl zmíněné trilogie vyšel pod názvem Vazba (Portál, 2010).

Třetí díl trilogie Vazba – Odloučení – Ztráta se týká problémů žalu a zármutku a obranných procesů, jež se mohou objevit jako důsledek úzkosti a ztráty. Teorie vazby (attachment theory) Johna Bowlbyho je považována za jednu z nejvlivnějších teorií 20. století vůbec. Už v roce 1951 na základě klinické práce s duševně narušenými dětmi a výzkumu jejich rodinného zázemí formuloval Bowlby základní myšlenku: „Pro duševní zdraví kojence a malého dítěte považujeme za nezbytné, aby dítě prožívalo vřelý, blízký a nepřerušovaný vztah s matkou (nebo s její trvalou náhradou), v němž oba nacházejí uspokojení a radost.“ Na podporu tohoto tvrzení předložil důkazy, podle nichž je možné mnohé formy neuróz a poruch osobnosti připisovat buď absenci mateřské péče, anebo přerušení vztahu dítěte a mateřské postavy. „Ztráta mateřské postavy dokáže vyvolat reakce a procesy, které stojí ve středu zájmu psychopatologie.“ John Bowlby (1907–1990) autor teorie vazby (attachment theory) získal vzdělání na University of Cambridge a University College Hospital v Londýně. Po ukončení studia lékařství se specializoval na dětskou psychiatrii a psychoanalýzu. V roce 1946 nastoupil na Tavistock Clinic, kde jeho výzkum a vlivné publikace podnítily dalekosáhlé změny v přístupu k dětem a přispěly k radikálnímu novému pohledu na sociální a emoční vývoj člověka.

Autor se ve svém klasickém díle zabývá procesem, týkajícím se vazby a separace a ukazuje, jak z experimentálních studií týkajících se vývoje dětí lze odvodit vzorce chování, jež docházejí potvrzení biologickými vědami. Postuluje, že tendence dítěte ke vztahové vazbě je instinktivní odpovědí na potřebu ochrany, a zastává názor, že dítě, které tuto vazbu nemá, bude projevovat známky deprivace. Kniha je psána pro psychology, psychoterapeuty a pracovníky pomáhajících profesí. John Bowlby (1907–1990) původně vystudoval na University of Cambridge, stal se lékařem, specializoval se na dětskou psychiatrii a psychoanalýzu. Od roku 1946 zaměstnán na Tavistocké klinice. Zde se věnoval výzkumu a publikoval díla, která zásadním způsobem přispěla ke změnám ve způsobu péče o děti a k radikálně novým způsobům uvažování o sociálním a emocionálním vývoji člověka.