Jiří Brabec

Literární historik, vysokoškolský pedagog, kritik a editor Jiří Brabec (1929) je bezesporu výrazná autorita oboru, přesto nebyly jeho texty roztroušené po časopisech a sbornících knižně dosud zveřejněny. Příčinu lze snad hledat v autorově pracovním vytíže

Některá doporučení i konkrétní rady v této knize, jak například vyjít s mužem, se ženou, s rodiči, s tchyní, se sourozenci a rodinou vůbec, či rady, jak vyjít s úředníkem, nadřízeným, blbcem, soudem, lékařem, ale i jak vyjít s penězi a se životem vůbec, vám můžou pomoci v různých svízelných situacích i pochopit jednání lidí, s kterými nějak vyjít musíte. Při četbě této knihy si promítnete, že s takovým mužem či ženou jste se už někdy setkali, a třeba i vám připomene, že jste se třeba i vy chovali nepatřičně. Mottem této knížky by mohlo být ono staré známé „Neberte život vážně, stejně na něj umřete,“ protože rady a doporučení jsou zde podány s nadhledem, ironií a s jistou dávkou humoru. Máme dobrý pocit, že autorovi se to vrchovatou měrou povedlo a že to nebude jeho poslední kniha na toto téma.

Ženy jsou často svými partnery podezřívány z nevěry oprávněně, ale mnohokrát také neoprávněně. Snad je žárlivost jakousi geneticky zakódovanou vlastností mužů, ovšem ne všichni jsou takto narušení jedinci. Někteří, i když se jejich podezření ukáže jako opodstatněné, jsou ochotni přistoupit na ženinu obhajobu, podle které za to mohou stejně jen oni, jiní, i když zklamaní, jsou schopni ve jménu lásky učinit odpuštění a další prokazují necekanou míru tolerance pod podmínkou, že nebude narušen chod domácnosti nebo že to neovlivní majetkové poměry. A chytrá žena těchto mužských slabostí nezneužívá, ale využívá. Vždyť která by se nechtěla aspoň někdy vymanit ze stereotypu, prožít opět něco krásně vzrušujícího, zažít dávno zapomenutou odzbrojující romantiku nebo jen pragmatické vyčerpávající vybouření. Avšak je pravda, že podezření kolikrát padne i na ženy, které po ničem takovém netouží. Kniha svým obsahem zaujme snad všechny ženy, které žijí v nějakém vztahu, a také ty, které se na něj připravují.

Ženy jsou často svými partnery podezřívány z nevěry oprávněně, ale mnohokrát také neoprávněně.Snad je žárlivost jakousi geneticky zakódovanou vlastností mužů, ovšem ne všichni jsou takto narušení jedinci. Někteří, i když se jejich podezření ukáže jako opodstatněné, jsou ochotni přistoupit na ženinu obhajobu, podle které za to mohou stejně jen oni, jiní, i když zklamaní, jsou schopni ve jménu lásky učinit odpuštění a další prokazují necekanou míru tolerance pod podmínkou, že nebude narušen chod domácnosti nebo že to neovlivní majetkové poměry. A chytrá žena těchto mužských slabostí nezneužívá, ale využívá. Vždyť která by se nechtěla aspoň někdy vymanit ze stereotypu, prožít opět něco krásně vzrušujícího, zažít dávno zapomenutou odzbrojující romantiku nebo jen pragmatické vyčerpávající vybouření. Avšak je pravda, že podezření kolikrát padne i na ženy, které po ničem takovém netouží. Kniha svým obsahem zaujme snad všechny ženy, které žijí v nějakém vztahu, a také ty, které se na něj připravují.

Některá doporučení i konkrétní rady v této knize, jak například vyjít s mužem, se ženou, s rodiči, s tchyní, se sourozenci a rodinou vůbec, či rady, jak vyjít s úředníkem, nadřízeným, blbcem, soudem, lékařem, ale i jak vyjít s penězi a se životem vůbec, vám můžou pomoci v různých svízelných situacích i pochopit jednání lidí, s kterými nějak vyjít musíte. Při četbě této knihy si promítnete, že s takovým mužem či ženou jste se už někdy setkali, a třeba i vám připomene, že jste se třeba i vy chovali nepatřičně. Mottem této knížky by mohlo být ono staré známé „Neberte život vážně, stejně na něj umřete,“ protože rady a doporučení jsou zde podány s nadhledem, ironií a s jistou dávkou humoru. Máme dobrý pocit, že autorovi se to vrchovatou měrou povedlo a že to nebude jeho poslední kniha na toto téma.

Noviny, časopisy a knižní publikace, které vycházely v letech 1939–1945 za tzv. Protektorátu a česky v zahraničí, charakterizuje literární historik Jiří Brabec v jejich základním směřování, okruhu spolupracovníků a na příkladech profilujících příspěvků. Knihu tvoří abecedně řazená monografická hesla. Duchovní klima válečné doby skládají denní listy, periodika zaměřená k politice, zábavě, vědecké nebo náboženské osvětě či časopisy věnující se různým druhům umění. Vedle sborníků, antologií a almanachů domácích a exilových vydavatelů jsou představeny i počiny kolaborantské, oslavující okupační správu a šířící antisemitismus.