Pavlína Brzáková

Ojedinělý projekt populární spisovatelky, cestovatelky a šéfredaktorky měsíčníku REGENERACE přináší spirituální příběhy pěti světadílů. Hlavní hrdinkou knihy je poutnice, která prochází krajinami a nachází vlastnosti a zákonitosti, které jsou společné všem lidem na světě. Jde ze země do země, aby objevila, v čem jsou si naše duše podobné. Součástí této výjimečné knihy je CD obsahující originální autorské čtení, které vychází z pořadu stanice Vltava Ranní úvahy.

Kniha Dva světy vznikla jako volné pokračování románu Dědeček Oge - učení sibiřského šamana. Zatímco první díl byl inspirován příběhem, který autorka zaznamenala v několika verzích jako vyprávění o životě šamana Ogeho na sibiřské řece Podkamenné Tunguzce, díl druhý je částečně jakousi výpovědí o šamanských centrech v jihosibiřské republice Tuva. Přestože se jednotlivé děje odehrávají na různých místech, v časové rovině na sebe navazují. V knize Dědeček Oge je zachycen násilný přechod od rodové kočovné společnosti k socialismu a vyvrácení evencké tradice a kultury, kniha Dva světy je věnována pátrání po skutečné duchovnosti v současném světě, již se snaží postihnout Ogeho následovník Kuktyče.

Každý člověk touží po štěstí. Ale co je dobře a co špatně? Člověk je prázdnota. Čím se naplníš, tím jsi. Vyjdeš do ulic, máš v sobě negaci, třeba kvůli malým botám. Nějakou hovadinou se naplníš a všechno nádherné najednou přebiješ nějakou blbostí. A když potkáš něco krásného, pluješ jako na oblaku štěstí! V posledních letech chodím často k nemocným nebo do domovů důchodců a povídám si s nimi o životě. Lidé mi věří. Vidí a cítí, že to, co říkám, není vymyšlené. Je něco jiného, když někomu řeknete recept, a něco jiného, když mu přinesete koláč. Jde o pozitivní pohled na bytí, který mi pomáhá a kterým se řídím. A může se jím řídit každý člověk. Štěstí je totiž volba. Tady a teď. Ať jsou šťastny všechny bytosti! Květa Fialová

Polednici zná kdekdo, ale o Klekánici se toho ví jen málo. Objevuje se krátce před setměním a neposedné děti, které tou dobou ještě nejsou doma, strčí do pytle a nese pryč. Odkud přichází? Kde bydlí? A co se stane s těmi, které popadne? Tohle tajemství od

Známá čínská zpěvačka odhaluje ve svém autorizovaném vyprávění tajemství čínské kultury a pomocí prostředků, jako je hlas a dech, objevuje metody a techniky umění čchi, nezbytné pro kultivaci lidského těla. Zatímco v předchozí knize Ze mě, jež vznikla ve spolupráci s hercem a improvizátorem Jaroslavem Duškem, představuje Pavlína Brzáková mnohastránkovou meditaci nad současným stavem civilizace, v knize Hlas a dech se spisovatelka pouští do zcela odlišného tématu. Společně se zpěvačkou Feng-yün Song nahlížejí "pod pokličku" lidské sexuality, poznávají mystiku ženského a mužského principu a čtenáře vedou k hlubší zkušenosti tělesného prožívání a přirozenosti.

"Náš svět je plný skrytých tajemství, z nichž nejzáhadnější je sama lidská mysl. Příběh dívky Alapču, která se vydává do světa, aby v něm našla „opravdového člověka“, který by jí pomohl odhalit smysl jejího života. Vnitřní touha ji zavede do vzdálené sibiřské tajgy. Dívka je přesvědčená, že v ní dosud sídlí, chráněná před civilizací, pradávná moudrost. V krajině, kde se přírodní síly personifikují do četných bytostí, potkává starce, o kterém se domnívá, že je šamanem, znalcem všech tváří přirozena i nadpřirozena. Zatímco se dívka nechce vzdát svého výkladu skutečnosti zuří kolem živel ohně a zlý duch Chargí ničí les, rozhněván sobectvím nenasytných lidí, kteří porušili rovnováhu a prastaré zákony. Kniha STÍNY NA KUPECKÉ STEZCE nese prvky magického realismu. Je jakýmsi pokusem nazřít ničivý proces odehrávající se v tradičních kulturách na různých místech naší planety. Divoký les zde symbolizuje nejen nespoutanou duši Matky Země, ale také podstatnou část lidské duše, kterou nelze opomenout a zanedbávat. Alapču hledá právě tuto část své duše, ale ještě o tom neví. Je zapletená ve svých projekcích jako v pavučině a všude naráží jen na sebe, na své zrcadlení. Její pomýlení vrcholí až do té míry, že se ocitne v ohrožení života. A navzdory obrovskému riziku, které nevědomky podstupuje, se právě Kulisó stává prostředníkem pro zjevení jejího poznání, nebo také zralosti. V nedobrovolném procesu učení se u „sibiřského šamana“ pak Alapču objevuje křehkost vlastního bytí a hodnotu svého života. Podobně jako Alapču jsme zapletení ve svých představách o sobě a o životě. Uvěznění ve spletité pavučině projekcí. Utlačená duše nám o svém strádání dává vědět jen prostřednictvím jemných signálů, které sotva kdy můžeme zachytit. Něco nevysloveného nám chybí… Pokud však porozumíme, že hledání mimo sebe nebere konce, pochopení nakonec přijde. Poklad se skrývá uvnitř – je jím tajemný zdroj našeho vlastního života."

Příběh dítěte s vývojovou dysfázií a ADHD vypráví o překonávání překážek, hlubokém zoufalství a prožitcích vykoupení. O naději, která umírá jako poslední, a lásce, jež hory přenáší. Vyprávění o tom, že laskavost a všímavost přinášejí ovoce, a že jsme tu proto, abychom byli jeden druhému pilířem, jenž podpírá nebe. Těžko chtít po učitelce, aby se chovala jinak. Nechává dítě pocitům vzteku, nebo mu domlouvá. Co může udělat? Můj otec řekne: Dal bych mu na zadek, tohle by si neměl dovolit. Jenže já vím, že vztek je loď. A Kryštof je uvězněn na její palubě. Nevidí ještě moře, nevystoupil na břeh. Nevidí, že loď je na hladině a že se může vzdalovat. Je potřeba s ním projít škálou pocitů a naučit se jim dávat jména. Kryštofe, tohle není vztek, tohle je bolest, tohle smutek, tohle nesoulad a tohle nesouhlas. S čím nesouhlasíš, Kryštofe?