Čestmír Císař

Jde o memoáry muže, který sehrál významnou roli v československé politice šedesátých let dvacátého století a byl jedním z nejvážnějších kandidátů na post prezidenta republiky v roce 1968 a byl zároveň v okruhu těch, kteří připadali v úvahu před kandidaturou Václava Havla v roce 1989. Jeho Paměti jsou mimořádně cenné nejen z historického a politologického hlediska, ale i proto, že je jedním z mála žijících politiků, který ve své knize rozkrývá osobní vlastnosti a charaktery takových osobností veřejného života, jako byli Chruščov, Brežněv, Novotný, Štrougal, Husák a jiní, s nimiž se během své politické kariéry osobně setkával. Memoáry zahrnují období života Dr. Čestmíra Císaře od roku 1920, v němž se narodil, do současnosti s tím, že lehký důraz je přirozeně kladen na tzv. Pražské jaro a politické události roku 1968, v nichž autor Pamětí sehrál významnou úlohu.

"Císař na Hrad" znělo před volbou prezidenta v roce 1968 jarní Prahou a skandovali to především studenti a umělci, neboť nositel tohoto jména působil pár let předtím jako ministr školství a kultury. Přestože normalizační doba ho zahnala na dlouhá léta do ústraní, Čestmír Císař nerezignoval a věnoval se politice nadále - sledoval politický vývoj a kriticky jej analyzoval v samizdatových publikacích (Úvahy časové i nadčasové, 1976; Náš spor je zásadní, 1978; Na okraj české otázky, 1984 - souhrn statí byl vydán ve sborníku I kapky proděravějí kámen, 2011). Po společenskopolitické změně v listopadu 1989 se nakrátko vrátil do veřejného života a podruhé se octl v nominaci na Hrad. Roku 1992 odešel na odpočinek, ale nesložil ruce do klína - nadále sleduje politické dění a publikuje. Vrcholným dílem jsou jeho rozsáhlé paměti Člověk a politik. Kniha vzpomínek a úvah (1998), resp. Paměti. Nejen o zákulisí Pražského jara (2005). K nim se řadí i útlá memoárová knížka Moji českoslovenští presidenti (1. vyd. 2006). Obsahuje soubor 10 medailonů devíti hlav československého státu, jež Č. Císař za svého života osobně zažil i poznal, počínaje T. G. Masarykem a konče V. Havlem. Autor líčí jejich životní osudy i působení v nejvyšší státní funkci, hodnotí je z pohledu svých zkušeností a usiluje o jejich pochopení vzhledem k době a poměrům, za nichž vykonávali svůj úřad. Nevšedním zážitkem je i autorův krásný jazyk a vytříbený styl.