Jana Chartier

Ústav Heim Hochland v Bavorsku, rok 1944. Ve vzorové nacistické porodnici panuje mír a klid, aby děti, narozené pro nový řád SS, a jejich matky mohly pobývat v co nejharmoničtějším prostředí. Mladičká Francouzka Renée, jež otěhotněla s německým vojákem, zde nachází útočiště do narození nechtěného dítěte. Zdravotní sestra Helga se tu stará o blaho budoucích matek a novorozenců, je ale svědkem tragických osudů žen a situací, kdy jsou „nevhodné“ děti jednoduše „eliminovány“. Její skálopevná přesvědčení se začínají drolit. Poláka Marka sem přivezli z Dachau, aby spolu s dalšími vězni pracoval na stavbě nových budov. Spojenci ale postupují a precizně fungující organizace domova se začíná rozkládat. Z útočiště se stává past. Autorka napsala působivý román o životě v instituci programu Lebensborn, jenž měl za cíl pod Himmlerovým patronátem rozvíjet árijskou rasu a produkovat budoucí válečníky. Jemným, přesným a citlivým jazykem vypráví příběhy, jejichž protagonistům se navzdory odlidštěné mašinérii podařilo zůstat lidmi.

New York po roce 1900. Mladá dívka, fascinovaná vzácnými knihami, si zahrává s osudem a šplhá po společenském žebříčku vzhůru. Pod falešným jménem Belle da Costa Greene, pro přátele prostě Belle Greene, se stává ředitelkou pohádkové knihovny magnáta J. P. Morgana a miláčkem mezinárodní aristokracie. Ve skutečnosti je to podvodnice. Podvádí všechny a ve všem, žije v neustálé lži a přetvářce, neboť tato oslnivá dáma, vážená a uznávaná odbornice v elitním prostředí bibliofilů a nejlépe placená žena v USA, skrývá z pohledu striktně rasistické společnosti strašlivé tajemství. Ačkoli vypadá jako běloška, ve skutečnosti je Afroameričanka. Navíc je dcerou slavného černošského aktivisty, který její snahu skrýt svůj původ považuje za neodpustitelnou zradu. Společnost, jež více či méně oficiálně uplatňuje „one-drop rule“, zákon, který označuje za černocha kohokoliv, kdo má v sobě byť jedinou „kapku černošské krve“, je ale ještě nemilosrdnější. Hrdinka knihy Belle da Costa Greene zemřela v roce 1950 a své tajemství by si vzala do hrobu, nebýt kufru plného dokumentů na jedné půdě. Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze a Centre National du Livre.

Devítiletý Rádž netuší, že je válka. Má jiné starosti – přišel o dva bratry, otec je tyran a opilec... Rádž se mu snaží klidit z očí a toulá se. Místní vězení ho přitahuje jako magnet. Co je to za tou vysokou zdí za podivné lidi? Co provedli, jsou nebezpeční? A pak se pohledem střetne s chlapcem, jako je on sám; mohl by být jeho bratrem, ale je tak jiný. Černovlasý a snědý Rádž se narodil na Mauriciu, David je židovský chlapec z Prahy s andělskými blond loknami. K jejich osudovému setkání dojde na ostrově Mauricius, kam v roce 1940 připlula loď Atlantic se zhruba 1500 židovskými utečenci ze střední Evropy, z nichž několik stovek pocházelo z bývalé ho Československa. Britské úřady jim z politických a taktických důvodů nepovolily zůstat v Palestině, kam se po velkých útrapách málem dostali, ale zřídily pro ně internační tábor ve starém vězení na Mauriciu. Docházelo k násilí i bezpráví, na které by se rádo zapomnělo. Zapomenout se pokusil i Rádž, ale jako sedmdesátník k sobě vzpomínku na svého posledního bratra, na Davida, pustí zpět. Nathacha Appanah kouzelným jazykem připomíná krutou, téměř neznámou součást dějin naší západní civilizace, viděnou očima dítěte.