Andrew Christopher

Noční můra tajných ruských agentů se stává skutečností – Mitrochinův archiv se otevírá. Žádný z bývalých spolupracovníků či agentů sovětských výzvědných služeb si už nemůže být jist svým krytím, nikdo z nich nemůže spoléhat na to, že dřív nebo později nebude soudně stíhán. Českému čtenáři se tak do rukou dostává materiál osvětlující temná pozadí smutných událostí roku 1968 i s dávno tušeným potvrzením toho, že „v tom zase měli prsty Rusové“. Ze stránek této knihy se čtenář také dozví – mnohdy jistě k svému nemalému údivu –, kde všude a v čem všem „Rusové ještě prsty měli a mají“. Je zřejmé, že by se to nikdy nepodařilo, nebýt neuvěřitelné odvahy a odhodlanosti důstojníka KGB Vasilije Mitrochina, který po dvanáct let takřka denně vynášel opisy přísně tajných materiálů z archivu zahraniční rozvědky KGB. Dále k tomu bylo zapotřebí husarského kousku britské zpravodajské služby SIS, která v roce 1992 z Ruska tajně propašovala nejen Mitrochina, ale i jeho archiv, jenž zaplnil několik beden! Až do vydání této knihy o existenci archivu nikdo nevěděl. A konečně – tato kniha by nemohla vzniknout, kdyby se rozsáhlého materiálu neujal jeden z předních britských historiků a spisovatelů, Christopher Andrew.

Obsáhlá publikace, která bezprostředně po vydání v prestižním nakladatelství Allen Lane, The Penguin Press (Londýn, 1999) vzbudila nejen mimořádnou čtenářskou odezvu, ale způsobila především řadu skandálů v západních špionážních službách. Zasloužil se o to Vasilij Mitrochin, důstojník KGB, působící téměř třicet let v archivu zahraniční rozvědky KGB, který cíleně opisoval záznamy ze složek uložených a evidovaných pouze pro potřebu sovětské zpravodajské služby. Jeho opisy se staly dokladem toho, jak se KGB dařilo pronikat na Západ, jaký cíl měla tajná spojení se západními komunistickými stranami, jak promyšlené bylo udržování vlivu sovětského impéria ve východoevropských státech. Poté co Mitrochin nabídl své záznamy britským úřadům, byl tajně se svou rodinou odvezen do Velké Británie. Po několika letech se jeho sebraného materiálu ujal historik Christopher Andrew (profesor soudobých dějin a vedoucí katedry historie na univerzitě v Cambridge), autor dvanácti knih převážně věnovaných užívá