Petr Christov

Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy se rozvinul v obraz nepřehlédnutelné osobnosti, již je třeba vnímat jako integrální součást umělecké Paříže. Skrze prohloubenou reflexi Nervalova psaní pro divadlo a o divadle, doplněnou o jeho teoretické uvažování nad uměleckou tvorbou obecně, se autor pokouší také o prozkoumání stěžejních principů francouzské podoby divadla evropského romantismu (inspirace jinými kulturami, vliv překladů, proměny moderního inscenování, specifika dobového divadelního provozu, programové manifesty romantismu, moderní dramaturgie ad.). Kniha se zaměřuje na méně reflektovanou divadelní a kritickou sféru Nervalova díla a pro tuzemské prostředí zároveň přináší dílčí nové a v drtivé většině první české překlady vybraných autorových textů a řadí je do kontextu dobové literárně-dramatické a divadelní produkce.

Když George R. R. Martin vytvářel svět pro svou nepřehlédnutelnou románovou ságu, jež si podmanila fanoušky po celém světě, inspiroval se mnoha slavnými mýty. Svět Hry o trůny je plný odkazů na mytologii: lidé bůhvíjakým zázrakem vstávají z mrtvých, další zase neuhoří v ohni či umějí měnit své vzezření, jsou tu draci a vlkodlaci i hordy na kost zmrzlých oživlých mrtvol… Ostatně čím by byla Daenerys bez svých draků? Koho by zajímala Noční hlídka, kdyby se na druhé straně Zdi nevyskytovali Bílí chodci? A odkud se vlastně vzala Melisandra? Ve Hře o trůny najdeme nepřebernou spoustu odkazů na řecké a římské legendy a mýty (ale také na ty severské, anglosaské či artušovské). Stejně tak na nás při čtení a sledování neustále pomrkávají rozličná náboženství a lidové kulty, které této sáze dodávají jedinečný ráz. A proto ji všichni také tak milujeme! Gwendal Fossois vás zve, abyste se (znovu a jinak) seznámili s mytologickým světem Hry o trůny. A vězte, že o překvapení na této cestě nebude nouze…

Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy se rozvinul v obraz nepřehlédnutelné osobnosti, již je třeba vnímat jako integrální součást umělecké Paříže. Skrze prohloubenou reflexi Nervalova psaní pro divadlo a o divadle, doplněnou o jeho teoretické uvažování nad uměleckou tvorbou obecně, se autor pokouší také o prozkoumání stěžejních principů francouzské podoby divadla evropského romantismu (inspirace jinými kulturami, vliv překladů, proměny moderního inscenování, specifika dobového divadelního provozu, programové manifesty romantismu, moderní dramaturgie ad.). Kniha se zaměřuje na méně reflektovanou divadelní a kritickou sféru Nervalova díla a pro tuzemské prostředí zároveň přináší dílčí nové a v drtivé většině první české překlady vybraných autorových textů a řadí je do kontextu dobové literárně-dramatické a divadelní produkce.