Jean Cocteau

Empruntant son sujet aux tragiques mystres des maisons d'Autriche et de Bavire, Cocteau met face face une reine, veuve, vierge et déj virtuellement morte, et son assassin, un jeune pote anarchiste venu pour la tuer, et qui est pour elle la mort qu'elle attend. Leur destin est donc scellé d'avance. Mais il se trouve que l'assassin est le sosie du roi tant aimé, et il ne veut tuer la reine que parce qu'il l'a de loin depuis toujours aimée...

Jean Cocteau je bezesporu jednou z nejpozoruhodnějších osobností francouzské kultury 1. poloviny dvacátého století. Povahou dobrodruh a experimentátor žil svůj život naplno, vyhledával nejrůznější dobrodružství a podobně dobrodružně přistupoval i ke své tvorbě. Patřil přece k avantgardě. Přátelil se se surrealisty, miloval Picassa, propagoval ruské divadlo. Sám psal nejen verše, ale i maloval, režíroval, hrál divadlo, psal scénáře. Útlá sbírka veršů Sbohem, vy hříčky větrné je skromnou připomínkou jeho bohatě rozvětveného díla.

Jedna z najznámejších próz francúzskeho spisovateľa, režiséra, scénaristu a umelca v jednej osobe. Kniha vyšla v roku 1929 a odvtedy je považovaná za klasické dielo modernej francúzskej literatúry. Súrodenci Elisabeth a Paul žijú spolu s chorou matkou v chudobných podmienkach. Zniesť bezútešný reálny život si vyžaduje veľa fantázie. Spojení silným putom (súrodeneckej) lásky sa brat a sestra uzatvárajú v paralelnom univerze za dverami detskej izby. Vzájomná citová závislosť na nich pôsobí ako najsilnejšia droga. Príbeh s autobiografickými prvkami zachytáva podprahové „divoké sily“, ktoré pôsobia v každom z nás. Multitalent Jean Cocteau (1889-1963) publikoval prózu, poéziu, režíroval filmy (napr. Kráska a zviera či Večný návrat) a divadelné predstavenia, bol scenáristom, výtvarníkom a dokonca aj choreografom. Priateľstvo ho spájalo s osobnosťami ako Rilke, Gide, Proust, Apollinaire, Picasso. Bol predstaviteľom umeleckej avantgardy a zástancom synkretizmu v umení.

Yvonne : La tte me tourne, j'ai fait une folie, une folie affreuse. J'ai fait... Michel : Parle-nous. Yvonne : Je ne peux pas. Je voudrais. Sauvez-moi ! Sauve-moi, Mik ! Pardonne-moi, Mik. Je vous ai vus ensemble, l-bas, dans le coin. Je me suis dit que je vous gnais, que je dérangeais les autres. Michel : Maman ! Yvonne : J'ai perdu la tte. Je voulais mourir. Mais je ne veux plus mourir. Je veux vivre. Je veux vivre avec vous ! Vous voir... heureux.

Blessé par une pierre dissimulée dans une boule de neige, Paul est condamné garder la chambre le temps de reprendre quelques forces : il ne la quittera plus. C'est encore un enfant, mais délaissé par une mre mélancolique, il est déj livré lui-mme, gouverné par sa fantaisie et celle de sa soeur Élisabeth ; eux deux, ils vont transformer leur chambre en scne permanente et y jouer indéfiniment la comédie de l'enfance. Comédie peine troublée par la mort de la mre, qui les laisse libres de leur destin, libres d'explorer sans entraves leur univers imaginaire, libres de nier le monde réel, le monde des adultes, de la raison, qui semble ne jamais devoir les rattraper.

La Machine infernale (1934) est adaptation, trs libre, de l'histoire d'Oedipe qui, selon l'oracle de Delphes, devait tuer son pre et épouser sa mre. Cocteau fait subir la tragédie de Sophocle un traitement tout fait personnel base de surréalisme, d'ironie et d'anachronismes volontaires. Il marie la poésie ce drame austre de la fatalité et rénove, de manire éclatante, un mythe, avec tous les dons du virtuose.

Po smrti svého přítele Raymonda Radigueta propadá Jean Cocteau závislosti na opiu. Koncem roku 1928 podstupuje léčebnou kúru na klinice v Saint-Cloud, během níž vznikají tyto jedinečné zápisky a kresby. Kniha se svým významem a stylem řadí po bok klasických textů básníků-vizionářů Baudelaira, Rimbauda a de Quinceyho a je i zásadním textem pro recepci Cocteauovy poetiky. "Psát pro mě znamená kreslit, splétat linie takovým způsobem, že se stávají písmem, nebo je rozplétat tak, že z písma vzniká kresba." "Všechno, co člověk v životě dělá, a to včetně lásky, děje se v rychlíku, který se řítí ke smrti. Kouřit opium znamená rozjetý vlak opustit; zabývat se něčím jiným než životem a smrtí."