Barnett Correlli

Druhý ze čtyř svazků neotřelé historie britské námořní moci za druhé světové války líčí období, v němž Královské námořnictvo stálo samo proti námořním silám evropských mocností Osy a čelilo jednak náporu německých hladinových lodí zejména ve vodách Atlantiku, jednak snahám italského námořnictvo, později mohutně podporovaného německým letectvem, o ovládnutí Středozemního moře. Autor líčí epopej honu na německou bitevní loď Bismarck, detailně rozebírá boje ve Středomoří, podrobuje drtivé kritice britskou strategii v letech 1940 a 1941, především pak Churchillovy snahy o ofenzivní akce bez ohledu na stávající poměr sil na příslušných bojištích. V závěru pak líčí zhmotnění nočních můr britských náčelníků štábů v trojí hrozbě britskému impériu vstupem Japonska do války a zbytečnou ztrátu britských bitevních lodí Prince of Wales a Repulse při strategicky pochybené koncepci „pevnosti“ Singapur.

V letech 1942–44 se poměr sil na světových mořích a oceánech zvrátil ve prospěch Spojenců a Královské námořnictvo překonalo největší krizi ve svých dosavadních dějinách. Autor podrobně popisuje hrdinský boj námořníků při zásobování těžce zkoušené Malty a líčí spor o dálkové bombardéry, kdy odmítnutí nasadit je k hlídkování nad mořem málem způsobilo porážku spojeneckých eskort v bitvě o Atlantik.

Závěrečný svazek se zaměřuje na triumf Spojenců v poslední fázi konfliktu, z něhož Královské námořnictvo sice vyšlo vítězně, ale v němž Británie definitivně ztratila postavení vládkyně moří . Autor rozebírá problémy spojené s přípravou spojenecké invaze do západní Evropy včetně komplikací vyplývajících z charakteru některých vojenských představitelů, kteří se na operaci Overlord podíleli. Líčí největší kombinovanou operaci v dějinách lidstva, přičemž pozornost věnuje předevšímjejí námořní části, známé pod názvem operace Neptun , jejíž plán považuje za mistrovské dílo štábní práce. Nakonec popisuje operace Královského námořnictva v bojích proti Japonsku, vrcholící účastí britských lodí na závěrečném tažení proti japonským domovským ostrovům.

Correlli Barnett se proslavil především poutavým a originálním zpracováním samostatně vybraných témat a ani jeho portrét Napoleona Bonaparta není žádnou výjimkou. Bonaparta považuje v prvé řadě za demagogického, prospěchářského politika a teprve pak za vojáka, jehož vojenská tažení měla především sloužit jeho vlastním ambicím. Autor je přesvědčen, že v Bonapartově kariéře nenastal žádný `bod obratu`, nýbrž že se odvíjela podle souvislého, logického vzoru od samého začátku až do konce. Stejně jako novodobý finanční `král spekulantů` nesměl Bonaparte ustrnout v pohybu, poněvadž jeho pozice byla od základů nejistá. S každým rozšířením jeho moci, ač navenek impozantním, se jeho postavení stávalo stále nejistějším. Potřeboval vždy rychlé vítězství, po kterém následoval mír a jeho návrat do Paříže. Až do roku 1809 jeho nepřátelé na tuto hru přistupovali a pokaždé mu umožnili svést rozhodující bitvu, a když ji prohráli, uzavřeli s ním mír. Avšak postupně se s ním naučili bojovat, nejprve ve Š

Autor neotřelým způsobem vykládá úlohu Británie jako ostrovní námořní velmoci a mateřské země světového impéria za druhé světové války. Ukazuje, jak bylo Královské námořnictvo na začátku války příliš malé na zvládnutí svých úkolů. Líčí debaty na vysoké úrovni o celkové strategii, napínavě popisuje jednotlivé operace, soupeření spojenecké a německé technologie ohledně zbraní a radaru i nanejvýš důležitou skrytou válku šifrantů. Poutavé vylíčení protkává často až nemilosrdnou kritikou hlavních účastníků včetně Churchillova zasahování do námořních operací. A v neposlední řadě vypráví i o odolnosti a statečnosti britských námořníků. První svazek končí evakuací britských expedičních sil z Dunkerku.

V letech 1942–44 se poměr sil na světových mořích a oceánech zvrátil ve prospěch Spojenců a Královské námořnictvo překonalo největší krizi ve svých dosavadních dějinách. Autor podrobně popisuje hrdinský boj námořníků při zásobování těžce zkoušené Malty a líčí spor o dálkové bombardéry, kdy odmítnutí nasadit je k hlídkování nad mořem málem způsobilo porážku spojeneckých eskort v bitvě o Atlantik.

Druhý ze čtyř svazků neotřelé historie britské námořní moci za druhé světové války líčí období, v němž Královské námořnictvo stálo samo proti námořním silám evropských mocností Osy a čelilo jednak náporu německých hladinových lodí zejména ve vodách Atlantiku, jednak snahám italského námořnictvo, později mohutně podporovaného německým letectvem, o ovládnutí Středozemního moře. Autor líčí epopej honu na německou bitevní loď Bismarck, detailně rozebírá boje ve Středomoří, podrobuje drtivé kritice britskou strategii v letech 1940 a 1941, především pak Churchillovy snahy o ofenzivní akce bez ohledu na stávající poměr sil na příslušných bojištích. V závěru pak líčí zhmotnění nočních můr britských náčelníků štábů v trojí hrozbě britskému impériu vstupem Japonska do války a zbytečnou ztrátu britských bitevních lodí Prince of Wales a Repulse při strategicky pochybené koncepci „pevnosti“ Singapur.