Oldřich Daněk

Dramatik, scenárista a prozaik Oldřich Daněk nás v historickém románu Král bez přílby přivádí do Čech, ale také třeba do Polska, Uher, Rakous a německých zemí na sklonku 13. a počátku 14. století. A kdo je oním "králem bez přílby"? Panovník, který se vyhýbal vojenským střetům, ale přesto dobyl lán Evropy silou zbraní, vládce, který se bál bouřky a koček, ale přesto svou diplomacií a mocí kutnohorského stříbra rozšířil přemyslovskou vládu od Baltu až k uherské pustě a vysloužil si obdiv i závist Evropy. Byl to Václav II., král český a nakonec i polský. Muž, jehož těžce poznamenalo svízelné dětství a který celý svůj život snášel břímě srovnávání se slavným a rytířským otcem - králem železným a zlatým Přemyslem Otakarem II. Václavovo pochybování o sobě samém, jeho vnitřní prohry i vítězství, jeho lásky, ale i komplikovaný vztah k otčímovi a schopnému zemskému správci Záviši z Falkenštejna, který je nakonec z královy vůle popraven - to vše líčí tato kniha. A nakonec, v souladu s dějinami, dopřeje Václavovi válečnou odplatu za Moravské pole, kde v proslulé, byť ztracené bitvě padl jeho otec...

Hříčky o královnách. Zní to pohádkově, řeknete si, ale nebudete mít pravdu, protože v pohádkách je vždycky něco mimo realitu, zatímco tady je všechno občas rozverně, občas zase až nechutně reálné, byť v rouše, do jakém své Hříčky oděl spisovatel Daněk. Pravidlo, a každé, má zajisté svou výjimku. I když - postavy ze Shakespearova Hamleta v posledním příběhu knihy se už po staletích také změnily v  reálné osoby. Byť aspoň v oblasti kultury... Jinak jsou ale všechny královny a císařovny doslova vyloupané z dějin – anglických, francouzských, německých, rakouských, ruských, římských a vlastně i našich. Vždyť Marie Terezie byla česká královna a žena Františka Josefa I., hezká Bavoračka Alžběta, řečená Sissi, se českou královnou stala taky, byť se spolu s manželem nikdy nedala korunovat...

Hra z fronty 1. světové války. Bakteriolog Fleming marně bojuje za svůj objev, který by zmírnil utrpení vojáků. Epizodu ze života vynálezce penicilínu Alexanda Fleminga použil jako námětu své rozhlasové hry Dialog s doprovodem děl Oldřich Daněk. Ve strhujícím dialogu uslyšíte v roli generála Zdeňka Štěpánka a jako Alexandra Fleminga Jiřího Adamíru.

Dvanáct let po slavných událostech na Elsinoru začíná děj hry Oldřicha Daňka Vzpomínka na Hamleta. Klaudius nezemřel Hamletovým mečem, přežil těžké poranění a nyní je Fortinbrasovým vězněm. Autor si pohrává s klasickou látkou, využívá "slabá" místa" Shakespearova Hamleta a předkládá poněkud "střízlivější" verzi.

Rozhovor v Delfách je hrou o sváru antických bohů, ke kterému dochází těsně po pádu Tróje. Trojici bohů, kteří se setkávají v Delfách, představují Apollón, Dionýsos a bohyně sváru Eris. Jejich spor o jeden lidský život brzy přerůstá v ostrý střet postojů k základním otázkám lidského bytí. Dialogy hry navíc postupně odkrývají i ty nejskrytější pohnutky činů, jejichž netušené a katastrofální následky jakoby se přímo vysmívaly původním úmyslům.

V rozhlasové hře Oldřicha Daňka z roku 1967 vytvořil její autor silné komorní drama, jež se odvíjí mezi představitelem justice a lékařem obviněným ze zabití v případě transplantace ledviny. V dialogu prokurátora (Otakar Brousek) a lékaře (Karel Höger) vyplývají závažné etické otázky spjaté s lékařskou vědou a praxí.

Hra Oldřicha Daňka má dva hrdiny: hvězdáře a matematika Keplera a rudolfínskou Prahu. Keplerova životní dráha, vykoupena omyly i ztrátami, je ve hře vylíčena jako cesta ke svobodě ducha. Historie se ve hře váže s Kellerovým osudem a živé téma svobody s problémem její křehkosti, uchování a rozvíjení.

Jakkoli znalci české dramatiky mají tvorbu Oldřicha Daňka spojenou s tituly, které obsahují většinou vážný a filozoficky laděný pohled na konkrétní historické události, v případě této hry je to úplně jiný žánr. Jde o vtipnou parodii na gangsterské příběhy založenou na vynálezu fiktivního léku, který by údajně mohl nahradit instituci vězení.

Neprávem zapomenutá inscenace textu, který zvítězil v roce 1966 v soutěži o nejlepší rozhlasovou hru. V hlavních rolích Felix Le Breux a Vladimír Šmeral, nebo také Karel Höger a Otakar Brousek Až jako čtyřicetiletý si dramatik a filmový scenárista Oldřich Daněk (1927-2000) vyzkoušel také žánr rozhlasové hry.