Cramer Detlev

Bývalý voják wehrmachtu vzpomíná ve dvanácti krátkých povídkách na čas svého zajetí na konci druhé světové války, na transport přes Československo a přes bývalé německé koncentrační tábory v Polsku do někdejšího Sovětského svazu, na kruté podmínky a otrockou dřinu v tamních zajateckých táborech, na každodenní zápas o holé přežití, ale také na četné projevy lidskosti ze strany místních obyvatel, odkud by ji člověk čekal nejméně. Ze strany těch, kterým německý nacismus a jeho válečná expanze tolik ublížily. Řadě povídek tvoří jakýsi rámec autorova předmluva a doslov. Své povídky autor věnuje památce všech těch bezejmenných, které se mu nikdy nepodařilo nalézt, ale kteří dokázali vidět člověka i v někdejším nepříteli, a tak oživili jeho naději a pomohli mu přežít.