Adam Doležal

Utrpení zvířat využívaných člověkem je závažný problém vyvěrající ze způsobu života současné civilizace. Myšlenka řešit ho založením zvířecích práv obdobných právům lidským pochází z prostředí ochranářských hnutí v USA, odkud se rozšířila do západní Evropy. Záměrem editorů bylo odhlédnout od schémat vlastních aktivistickým hnutím a shromáždit k tématu práv zvířat poznatky těch vědních disciplín, jež k němu mají nejvíce co říci. V knize se tak setkávají zástupci oborů filozofie, etiky, biologie, sociologie a práva, aby společně hledali odpovědi na otázky po smyslu a opodstatněnosti konceptu zvířecích práv a zároveň ukázali, jak je problém zvířat reflektován v současné české společnosti.

Publikace se zaměřuje na řešení právních problémů spojených s eutanazií. Klade si klíčovou otázku, zda by za určitých podmínek v rámci legislativy měla být umožněna beztrestnost eutanazie, případně asistované sebevraždy. Monografie se zevrubně zabývá teoretickými otázkami, zejména právní terminologií a problémy kauzality, principu dvojího účinku, zavinění a intence. Dále pak analyzuje jednotlivé právní úpravy v evropských státech, zejména v Nizozemsku, v Belgii a ve Švýcarsku. Konečně zpracovává podrobně i situaci v České republice, a to včetně dopadů současné judikatorní praxe Evropského soudu pro lidská práva, která je pro Českou republiku zásadní.

Monografie mapuje tvůrčí dráhu jednoho z nejvýznamnějších divadelních režisérů druhé poloviny 20. století Petera Brooka. Sleduje vývoj jeho kariéry od jejích počátků v Anglii v polovině čtyřicátých let až do současnosti a pokouší se jej vsadit do souvislostí, dobového kontextu a pojmenovat možné Brookovy inspirační zdroje. Zabývá se okolnostmi sezony Divadla krutosti v RSC a zlomovými Brookovými inscenacemi té doby (Marat/Sade, US apod.) Další kapitolu věnuje autor Brookovu odchodu do Paříže a vzniku mezinárodního souboru CIRT. Mapuje průběh tří výzkumných cest, které Peter Brook s tímto souborem na začátku sedmdesátých let podnikl. Zabývá se založením divadla Les Bouffes du Nord, jeho specifickým prostorem a inscenacemi, které Brook v tomto divadle se souborem vytvořil. Zvláštní část práce je věnována rozboru Brookovy inscenace indického eposu Mahábhárata. V poslední kapitole se autor pokouší stručně nastínit vývoj Brookovy režijní dráhy od konce práce na Mahábháratě až do roku 2018.