Eirlys Ellis

Skalnatá pobřeží, zádumčivá vřesoviště, mohutné starobylé hrady a pestrá kultura, jejíž keltské kořeny sahají hluboko do minulosti - to vše se vybaví, když se řekne Wales. A právě v této drsné krajině začíná životní pouť autorky, která vypráví příběh o vině a pokání, o síle prostých radostí a dobře odvedené práce, o veselých i smutných událostech všedních. Eirlys pochází z waleské farmářské rodiny a šťastné dětství je pro ni majákem, k němuž se opakovaně vrací a z něhož čerpá novou sílu. Osud jí nachystal řadu zklamání i zkoušek. Jako velmi mladá dívka se na škole seznámila se súdánským studentem a zamilovala se do něj. Po narození synka zůstala sama a na nátlak rodiny dala Davida na vychování k vzdáleným příbuzným. Výčitky svědomí a pocit nenaplnění ji nikdy neopustily a táhnou se jako červená nit celým vyprávěním. Eirlys však projevila velkou houževnatost, dostudovala obor, k němuž ji poutal celoživotní zájem, a ve své profesi dosáhla nemalého uznání. Po letech vyplněných činorodostí ji však čekala další hořká zkouška, když se z přepracování a v důsledku rodinných problémů nervově zhroutila, což předznamenalo její těžkou nervovou poruchu. Tehdy se navrací domů, do konejšivé náruče rodného Walesu. Citlivá perokresba životních osu dů se odehrává v období, kdy ve Velké Británii docházelo k zásadním společenským i kulturním proměnám. Když autorka líčí své dětství na farmě, dýchá z jejího vyprávění starosvětské kouzlo i kolorit dávných waleských tradic a s podobným zaujetím popis uje i přelomové poválečné období v Anglii, v němž dospívala osobně i profesně. Jde o prostý příběh všednodennosti, který zaujme svou upřímností a dojme nostalgií, s níž se autorka ohlíží za svým životem a "starým dobrým Walesem" - za dobou, kterou ne lze vrátit zpět.