Ondřej Felcman

Kniha seznamuje s osudy a významem nejen předků Jiřího z Poděbrad, ale také jeho potomků, kteří se stali přičiněním „husitského krále“ zámožným knížecím rodem ve vedlejší zemi České koruny Slezsku a ke kacířskému předkovi se už raději moc nehlásili. Jako minsterberští a olešničtí vévodové přežili dokonce Bílou horu a vymřeli až v polovině 17. století.

Kniha se zabývá v tematizovaném souboru kapitol různými aspekty prostorových proměn východočeské oblasti. Do území východních Čech autoři zahrnují území několika historických krajů - Hradecka, a to včetně trutnovského manského kraje, Chrudimska a Čás lavska. Jednotlivé kapitoly reflektují přibližně čtyři aspekty územních změn - teritoriální, územně sídelní a územně správní, některé z nich však zahrnují více daných aspektů pospolu. Čtvrtou tematiku předkládá historik umění v podobě analýzy a úvah o pohledech novověkých vlastníků východočeských majetků na území získaných mikroregionů a na jejich dějiny, jak je specifickou mluvou mohla vyjádřit jen architektura. Některá z témat nepracují soustavně s celým územím východních Čech, ale jen s jeho dílčími částmi. Autoři většiny kapitol patří k učitelům a studentům historického pracoviště Filozofické fakulty Univerzity Hradce Králové, členkou kolektivu je však i akademická pracovnice Vratislavské univerzity v polském Slezsku.

Kniha seznamuje s osudy a významem nejen předků Jiřího z Poděbrad, ale také jeho potomků, kteří se stali přičiněním „husitského krále“ zámožným knížecím rodem ve vedlejší zemi České koruny Slezsku a ke kacířskému předkovi se už raději moc nehlásili. Jako minsterberští a olešničtí vévodové přežili dokonce Bílou horu a vymřeli až v polovině 17. století.