Alessandra Fregolentová

`Zdá se mi, že v Louvru je vše a že vše tu lze pochopit a zamilovat si.` Slova Paula Cézanna vyjadřují stav duše umělce, který z návštěv muzea čerpal kromě estetického požitku i podněty a inspiraci pro svá vlastní díla. Umělce, ve kterém každá z četných návštěv této obrovské a výjimečné pokladnice jedenácti tisíciletí lidské civilizace a kultury vyvolávala pocit, že `je tu vše`. Muzeum v Louvru bylo založeno v roce 1793. Patřilo mezi první evropská muzea, vzniklo krátce po Ashmolean Museum v Londýně (1683), Gemäldegalerie v Drážďanech (1744) a Musei Vaticani (1784). Dnes je institucí, která sehrává základní úlohu ve francouzském i mezinárodním kulturním životě. Celek, rozdělený do sedmi oddělení, dokumentuje vývoj starověkého umění, stejně jako vývoj civilizace v oblasti Středozemního moře a celé Evropy, a to od období ranného středověku až do první poloviny 19. století. Dějiny Louvru jsou těsně spjaty s dějinami Francie, s politickými událostmi a změnami, které tato země zažívala.

Navštívit Sankt Peterburk a nezavítat do Ermitáže by znamenalo opominout návštěvu místa, které má pro pochopení ruských dějin, kultury a ducha základní význam. Nejvýznamnější muzeum v Rusku sídlí v relativně moderním městě, které vzniklo na začátku 18. století z vůle Petra Velikého (1672--1725) jako vojenská předsunutá pevnost ve Finském zálivu a zanedlouho se stalo hlavním městem rozlehlého carského impéria. Ani přes celou řadu dramatických událostí, temných tragédií, zvratů a změn nikdy neztratilo neobyčejně silné kouzlo, které plyne z jeho `odtažitého a zádumčivého` charakteru, podle Dostojevského charakteristiky, v němž zaznívá orientální tradice, která zde zanechává svou stopu a neztrácí se ani v barokním a neoklasickém stylu, importovaném ze Západu v dílech urbanistů a architektů, nejčastěji italského původu, které sem vládci Ruska postupně zvali. I majestátní paláce, v nichž Ermitáž sídlí, svědčí o postavení Sankt Peterburku jakožto hlavního města, kterým po celá dvě století byl