Mojmír Grygar

MOJMÍR GRYGAR s odstupem let texty esejů doplnil komentáři, aby osvětlil méně známé okolnosti událostí, jež znamenají předěl v moderní historii Spojených států, Evropy i celého světa. Kniha 11/9 vyjadřuje aktuální kritický postoj k bezpříkladnému teroristickému zločinu vymykajícímu se všem měřítkům, i k útoku nejmocnější země světa na Irák, motivovanému falešnou záminkou a do očí bijícím porušením mezinárodních konvencí. Jakékoli úvahy o cestě, kterou se dnes vydává Amerika a Evropa, přemýšlení o nebezpečí hrozící západním demokraciím a celé atlantické civilizaci, se nemohou vyhnout kritickému hodnocení apokalyptických událostí z roku 2001 a 2003. Oba eseje uveřejněné pod titulem 11/9 patří k ojedinělým kritickým ohlasům zmíněných událostí u nás. Skutečnost, že se s nimi může veřejnost seznámit až po 11 letech, je výmluvným svědectvím o stavu svobody tisku a volné diskuse v naší zemi.

Autor, literární historik a publicista, uvažuje o průběhu a důsledcích listopadových změn 1989. V kriticky zaměřených esejistických úvahách vychází z osobních zkušeností, z citací dobových materiálů i z rozboru domácích i zahraničních politických, kulturních a ekonomických studií. Vývoj u nás zasazuje do mezinárodních souvislostí; mimořádnou pozornost věnuje pádu berlínské zdi, rozpadu Sovětského svazu a vývoji americké neokonzervativní ideologie, která zásadním způsobem ovlivnila politický, ekonomický i kulturní život u nás. Autor kriticky hodnotí složité období dějin národa a státu, odmítá fatalistické pojetí společenského procesu, vychází z možnosti hledání vlastní cesty k demokracii, k hospodářské a kulturní prosperitě. Na mysli má společnost, která neoživuje staré pořádky, nevrací kolo vývoje zpět, nepodřizuje se vnějším tlakům, nestává se kolonií bohatých mocností, ale snaží se cílevědomě vycházet vstříc zájmu všech složek české společnosti a důsledně hledat, definovat a hájit vlastní postavení v Evropě a ve světě.

Mojmír Grygar v esejistické studii o Picassově malířském a výtvarném díle polemizuje s autory, kteří do té míry zdůrazňují proměnlivé peripetie jeho životopisu, že jim podřizují i vznik a proměny malířova mnohotvárného díla. Autor přechází od rozboru strukturních a slohových zvláštností jednotlivých fází Picassova díla k vystižení jeho vývojových proměn. Picassovy paradoxy spočívají v přítomnosti protikladných sil, které znesnadňují jednoduchou charakteristiku jeho tvorby. Picasso v průběhu bezmála osmdesáti let střídal citové a racionální přístupy, intimní a monumentální témata, stylizované i destruktivní proměny tvarů anorganického a organického světa. Svou tvorbu neohraničil v rámci jednoho slohu, tematiky nebo žánru, tvůrčí postupy měnil a střídal spíš podle principu rozporu a popření než postupného rozvíjení. V jeho tvůrčím naturelu převládá nadvláda agresivní aktivity (šamanství) nad pozitivní vyvážeností estetického zřetele. Autor polemizuje s popisným biografismem, ale osobní a společenské okolnosti malířova života doplňuje cennými postřehy sociologické a psychologické charakteristiky. Také pasáže věnované mezinárodnímu kontextu Picassova díla přinášejí nové poznatky; týká se to zejména jeho vlivu na ruskou avantgardu. Grygar odmítá interpretovat Picassovu tvůrčí dráhu podle biologického principu růstu a pádu; dokládá to jeho pozitivní hodnocení závěrečné fáze malířovy tvorby, kterou svého času odmítli i jeho věrní stoupenci.KNIHA OBSAHUJE BAREVNÉ REPRODUKCE PICASSOVÝCH DĚL.

Mojmír Grygar v esejistických úvahách o válce jako zvláštním společenském fenoménu se pokouší odpovědět na palčivé otázky, které dnes zaměstnávají veřejnost na celém světě. Osnovu knížky tvoří otázky o příčinách válek; o tom, kdo je odpovědný za jejich vznik a průběh; o různých typech válek; o měnícím se postavení vojáků v průběhu časů; o právních a etických otázkách války; o vynálezu atomové pumy; o kategorii válečného zločinu a trestu; o šancích mírového jednání a o charakteru možné budoucí války. Autor se inspiroval klasickými i aktuálními studiemi, esejemi a dokumenty stratégů, sociologů, filozofů, právníků, etiků, kteří se zabývali proměnlivým fenoménem války. Teoretické závěry ověřoval historickými prameny od biblických dob a antického starověku (Plutarchos), od středověké dvorské kultury až po kroniky válek 20. století. Zvláštní pozornost je věnována období studené války a dnešním válečným konfliktům v Afghánistánu, v Iráku, Sýrii, v arabských zemích a na Ukrajině. Kapitoly věnované rozboru příčin a průběhu válek otevírají nejnaléhavější otázku dneška podaří se velmocím dosáhnout dohody, založené na vzájemném respektu, dělbě moci a spolupráci? Zvítězí rozum nad instinkty?

Srovnání Rembrandta s Picassem nevychází z přímého rozboru jejich děl, nýbrž z hodnocení místa, které zaujímají v historickém kontextu. Oba malíři stojí na opačných koncích jedné velké, čtyři sta let trvající vývojové fáze evropského malířství. Rembrandt přichází ve chvíli, kdy se před malíři, dík příznivým okolnostem, otevřela skutečnost jako nepopsaná doména. Byl jedním z předních holandských malířů, kteří se snažili zachytit dosud nepoznané vlastnosti života a skutečnosti. Picasso přichází ve chvíli, kdy se zdálo, že umění již vyčerpalo všechny možnosti, jak skutečnost napodobit, zobrazit, vyjádřit. Jako jeden z nejradikálnějších novátorů 20. století prosazuje nezávislost umělecké tvorby na skutečnosti a do krajnosti narušuje podoby a vlastnosti předmětné skutečnosti. Zatímco Rembrandt přistupoval ke skutečnosti s pokorou a zvědavostí, Picasso k ní přistupoval jako šaman, který ji i zaklíná a diváky šokuje. Ranní i večerní hodina klade na tvůrce paradoxně analogické požadavky: ani na chvíli neustrnout v průkopnickém díle, neustále být připraven zpracovávat velké množství témat a mít přitom v zásobě stále se rozšiřující paletu výrazových prostředků, technik a žánrů.

Kniha Víra a moc přináší výbor z autorových esejů a statí psaných pro Literární noviny a drobnějších článků a polemik zveřejňovaných v internetovém časopisu Nová republika. Některé ze zařazených textů byly psány jako bezprostřední reakce na probíhající události a nebyly dosud publikovány. Společným jmenovatelem všech textů je náboženství, víra a církev a autorův postoj k nim.