Hanuš Jordan

Tradiční cirkus žije. Co o něm ale ví současný člověk v době informačních technologií? To co si vygoogluje, to co ho v prvních pár vteřinách zaujme v televizním spotu na či na YouTube. V dnešní době zaujmou ti viditelní, jiní, barevní. Principál s hipísáckou vizáží, ten s tygrem na vodítku, v blízkosti lídra politického hnutí.... Jaký je ale dnešní tradiční cirkus? Ten pod šapitó, v kruhové manéži, ten, kde jsou zvířata, artisté, klauni nebo komici, kde hraje hlasitá hudba, kde se prodává cukrová vata a místo frkaček světelné meče pro malé kluky. Může o něm podat svědectví muž, který se vymyká z představ o tradičním cirkusákovi? Neuvidíte ho v červené atile - tom archaickém oděvu uherských hulánů z předminulého století - který byl po léta spojován s cirkusy, ani v černém fráčku s cylindrem. Neuslyšíte ho, jak s chrchlajícím a vazbícím mikrofonem uvádí program ve vlastním podniku, natož aby nahrával na „vtipné“ odpovědi prostořekému klaunovi. Ale když ukážete jeho snímek každému druhému u nás v Čechách, řekne : „To je ten komediant…od cirkusu. Principál.“ Jaromíru Joo je letos šedesát. Pokusme se hledat v jeho příběhu odpovědi na to, jaký je dnes cirkus a proč je takový, pokusme se poznat pozoruhodného muže. Pro někoho možná povrchního samožera, který nedělá to, co by okolí od ředitele podniku o 40 zaměstnancích s početnou širokou rodinou očekávalo. Snažme se poznat člověka, který miluje svou práci, dává ji všechno, snaží se, aby cirkus, jako žánr zábavného umění u nás přežil a vydělal na sebe a samozřejmě na ty, kteří ho dělají.

Kniha je věnována památkám na osobnosti českého divadla ze sbírek Národního muzea. Po úvodní historické stati přináší obrazový katalog vybraných sbírkových předmětů, dále soupis všech památek na osobnosti spjaté s českým divadlem a medailony těchto osobností.