Gaute Heivoll

Heivoll ve svém silně autobiografickém románu splétá vlastní život s vyprávěním o žháři, líčí období svého dětství i dospívání, své touhy a sny i hledání sebe sama na pozadí dramatických událostí v rodné vsi. Svým vyprávěním se dotýká též otázky šílenství v životě každého člověka. Kolik toho musí člověk udělat, aby se ocitl na okraji zkázy, aby sám sebe zničil? A může ho něco zachránit?

Píše se rok 1775 a na palubě lodi mířící z Norska do Kodaně plují i otec a dcera. Dívka má horečku a otevřené rány na krku a v podbřišku, podobně jako desítka dalších nemocných spolucestujících uložených v podpalubí. Všichni nemocní, napadení neznámou kožní chorobou, jejíž epidemie připravila v Norsku o život již mnoho lidí, mají být přepraveni do nemocnice krále Fredrika, kde jim má být poskytnuta potřebná péče. Plavba však neprobíhá bez útrap a nebezpečí, a čím déle se táhne, tím více vzrůstá zoufalství mezi pacienty. Otec přihlíží tomu, jak choroba jeho dceru pomalu, ale jistě rozežírá zevnitř. Předtím mu nemoc již vzala manželku a druhou dceru. Zůstalo mu jediné dítě. Královo srdce je hutné a intenzivní lidské drama založené na skutečných událostech z druhé poloviny 18. století. Ze stránek vystupuje temný svět – líčení pekla mezi živými –, v němž všude číhá smrt. Současně je však román prosvětlen láskou, patrně nejsilnější ze všech – láskou k dítěti.