Eleanor Hermanová

Prosté dívky, světaznalé herečky, vzdělané šlechtičny... stát se milenkou panovníka mohla (a někdy i musela) každá, na níž se zalíbením spočinulo jeho oko. Udržet si králův zájem však dokázaly jen nejschopnější. Závist, pomluvy, intriky - s tím si musely poradit a často samy využívat. V dobách, kdy panovníci volbou manželky sledovali politické cíle, často vyhledávali milenky. Vedle sexu ale král hledal i společnici, spřízněnou duši pro své ambice i osobní problémy. Povinností královy oficiální milenky bylo mít stále dobrou náladu, být králi vždy po vůli, nikdy si nestěžovat a uspokojit každý jeho rozmar, odměna nebývala malá: paláce, šperky, tituly, doživotní renty... Autorka mapuje milostný život králů od renesance po současnost (Madame de Montespan, Nell Gwynn, Madame de Pompadour, Camilla Parker Bowles ad.). Je to zajímavé i zábavné čtení, nejen senzace, ale historickými fakty podložená sonda do života nejvyšší aristokracie.

Láska kvete nejen v každém věku, ale i v každém prostředí. Není tedy divu, že si našla cestičku i do komnat královen - ovšem v tomto případě šlo o lásku k jinému muži než ke králi. Manželství sjednaná z politických důvodů nebo ze sobeckých zájmů třetí strany bývala již v zárodku předurčena k nezdaru. Nesourodé svazky mezi lidmi nezřídka propastně rozdílných povah i citových či tělesných potřeb si o nevěru přímo říkaly. `Neuplyne hodina, abych nezatoužila po Vaší smrti a nepřála Vám provaz...,` napsala například oduševnělá Markéta Luisa manželovi v roce 1680. Ovšem smrt v případě cizoložství čekala spíše ženu a nejedna královna za své milostné vzplanutí skutečně zaplatila životem. Vždyť anglický král Jindřich VIII. neváhal popravit hned dvě manželky. Na druhou stranu se však našly i panovnice prozíravé a silné, které si prosadily svou. Když si portugalská královna Marie Františka začala románek se švagrem, dvořané jim tleskali, protože politické frakce tak měly možnost zbavit se im