Milada Hirschová

Publikace Česká věta na rozhraní mezi gramatikou a pragmatikou se zabývá jevy vznikajícími v důsledku uplatnění vět / výpovědí v komunikaci, tedy pod vlivem faktorů povýtce pragmatických, tj. jevy, které jsou na standardní formu syntaktických jednotek navázány, mohou však být interpretovány různě – jde o rozsah a varianty elipsy, tzv. neartikulované konstituenty, o pragmatickou povahu reprodukované řeči. Dále se z hlediska rozhraní se syntaxí věnuje jevům regulujícím (nejen v češtině) finální interpretaci komunikátů. Jsou to zejména možnosti typizace komunikačních záměrů mluvčího / produktora, možnosti formálního zachycení takové typizace pravidly a možnosti a podmínky re- a dointerpretování komunikovaných jednotek. Konečně se v této publikaci zavádí do české pragmalingvistiky koncept logoforicity a její uplatnění jakožto vlastního rozhraní gramatiky a pragmatiky.

Monografie Pragmatika v češtině se z hlediska českého jazyka zabývá jevy, pro které se v lingvistice vžilo souhrnné označení „pragmatika“. Oproti 1. vydání (Olomouc 2006, již několik let rozebráno) obsahuje nově vymezené teoretické stanovisko (tzv. umírněná pragmatika) a nově koncipované tematické okruhy. Poprvé pro češtinu je zde zpracována problematika časové a prostorové deixe, v rámci kapitoly o řečových / mluvních aktech se nově probírá podstata tzv. performativnosti, teorie implikatur rovněž bere v úvahu témata prezentovaná v české lingvistice poprvé. Pozornost je věnována také novému vývoji v teorii ne/zdvořilosti a metapragmatice. Okruhy jsou uspořádány tak, aby na sebe pohledy na pragmatické jevy pokud možno smysluplně navazovaly a postupně se na sebe vrstvily. Jde o první a dosud jedinou soustavnou pragmatiku češtiny v české lingvistice.

Monografie Pragmatika v češtině se z hlediska českého jazyka zabývá jevy, pro které se v lingvistice vžilo souhrnné označení „pragmatika“. Oproti 1. vydání (Olomouc 2006, již několik let rozebráno) obsahuje nově vymezené teoretické stanovisko (tzv. umírněná pragmatika) a nově koncipované tematické okruhy. Poprvé pro češtinu je zde zpracována problematika časové a prostorové deixe, v rámci kapitoly o řečových / mluvních aktech se nově probírá podstata tzv. performativnosti, teorie implikatur rovněž bere v úvahu témata prezentovaná v české lingvistice poprvé. Pozornost je věnována také novému vývoji v teorii ne/zdvořilosti a metapragmatice. Okruhy jsou uspořádány tak, aby na sebe pohledy na pragmatické jevy pokud možno smysluplně navazovaly a postupně se na sebe vrstvily. Jde o první a dosud jedinou soustavnou pragmatiku češtiny v české lingvistice.