Marie Hledíková

Jóga, jako filosofický systém, obecně uvažuje v cyklech, pracuje s mýtem věčného návratu. Co tu jednou bylo, bude tu zas, a bude tu stále, dokud nedojde kvalitativní přeměny. S každou další lidskou generací tak logicky nastupuje nová naděje. Spolu s vlastními dětmi můžeme znovuprožívat to, co nám sa¬motným v dětství chybělo, můžeme je stejně jako sami sebe učit z chyb, které děláme nebo které udělali naši rodiče, doba, společnost, v možná upřímné víře, že činí to nejlepší. A možná jsme ve své dobře míněné snaze vlastně stejní. Oč se můžeme ale neustále snažit, je právě vědomá sebekultivace, kterou jóga, vedle dalších, neméně zajímavých a podnětných filosofií, nabízí. Protože jenom ten, který má ochotu porozumět sám sobě, může nalézt pochopení pro druhé lidi a být jim oporou. (z předmluvy Barbory Hu)

Devítiletá Františka žije v dočista černobílém světě. Její představivost jí ale nedovolí zůstat v něm nadobro. Jednoho večera ji v pokojíčku navštíví barevný had. Nabídne jí, že ji zavede tam, kde to není všechno stejné a smutné. Františka neváhá. Vydává se na cestu do světa plného barev, kde začne rozkrývat černobílé tajemství své rodiny. V dobrodružném příběhu se dozvíte, že mysl je silným pánem, po tmě následuje světlo a strach je dobrý pomocník, ale špatný rádce. Kniha je plná metafor, nevšedních postav, humoru, alegorií a naděje. Opírá se o principy jógové filozofie a pěstuje důvěru mezi rodiči a jejich dětmi.