Karel Höger

Rozhlasová nahrávka z roku 1962 Po roce 1945 se do popředí zájmu mnoha národních literatur dostalo prožité trauma války a následky, které přinesla. Mnozí autoři také čerpali z vlastních zkušeností ze zákopů, zajetí, věznění v koncentračních táborech nebo (v případě německých literátů) také z vynuceného exilu. Snad nejvýrazněji jsou příběhy a prožitky druhé světové války přítomny v německé poválečné literatuře. Spisovatelé velmi silně cítili potřebu přispět k morální očistě svého národa, který válečný konflikt zapříčinil, a po roce 1945 se musel vyrovnat s porážkou a pocitem viny. S tímto zaměřením také vznikla v roce 1947 literární skupina Gruppe 47, s níž na kratší nebo delší dobu spojila svou literární tvorbu řada významných německých spisovatelů. K nejznámějším patřili zakladatel Gruppe 47 Hans Werner Richter, Siegfried Lenz, Günter Grass, Martin Walser, Peter Weiss, Erich Maria Remarque a v neposlední řadě také Heinrich Böll, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1972. Stejně jako v četných prózách i v rozhlasové hře Hodina v rodném městě se Heinrich Böll vrací ke svému ústřednímu tématu, a sice k účtování s válečnou minulostí své vlasti. Sám druhou světovou válku prožil na frontě ve službách wehrmachtu a od roku 1945 v zajetí. Hlavní hrdina se náhodou ocitá ve městě, kde prožil mládí a odkud odešel v sedmnácti letech. Nyní se proti své vůli ve vzpomínkách vrací k lidem a událostem oné doby.

Kromě umělcova podrobného životopisu najdeme na stránkách knihy Högerovy úvahy o umění, o povaze a smyslu herectví, o češtině a češství, ale také třeba o významných postavách české historie, např. o Bedřichu Smetanovi, Mikoláši Alšovi či Karlu Čapkovi; a nechybějí ani postřehy o umělcích světového formátu, např. Čechovovi či Goethovi. Karel Höger se ve svých textech vyznává z lásky ke své profesi, k mateřskému jazyku, jenž mu byl nástrojem, s nímž dovedl nad jiné mistrovsky zacházet, a také z lásky životu a lidství. A právě ona lidskost, jež byla charakteristickým znakem nejen Högerova herectví, ale především celé jeho osobnosti, činí z této knihy mimořádný a vskutku nezapomenutelný čtenářský zážitek.

aneb Usmívejte se na život a život se bude usmívat na vás a také Humor je boj s lidskou hloupostí (Werich), Veselost je druhem odvahy (Hemingway), Humor a vtip jsou příjemné a často mimořádně užitečné (Cicero Marcus Tullius) Humor a satira jsou jako milenec a milenka; kde jednoho není, tam druhý smutně hledí (Jan Neruda) a nakonec: Anekdoty nemají autora, nýbrž vypravěče.

Komentář Jiřího Šrámka k původnímu titulu 2 18 0429 "Vzpomínka na Karla Högera" vydanému v Supraphonu v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně. Deska, kterou máte před sebou, vznikla mimo ediční plán, doslova osudovým zásahem, který z posledního nahrávání s národním umělcem Karlem Högerem učinil to neodvolatelně poslední.