Pavla Horáková

Vonnegutův nejčernější román pojednává o člověku, který v dětství nešťastnou náhodou zastřelil těhotnou ženu a v pozdějším životě se k této tragické události -- a fatálnímu provinění -- musel chtě nechtě neustále vracet. V podtextu dojímavého příběhu je skryta moralita o tom, jak je někdy těžké zachovat si lidskost i v těch nejvšednějších situacích a jak je nutné se o to den co den snažit.

„Nestřílejte, tady jsme my, osmnáctý!“ Unikátní kompozice z deníků, pamětí a korespondence českých vojáků z první světové války, doplněná svědectvími jejich příbuzných v zázemí a deníkem novináře Jana Herbena. Hlavní dějový proud knihy tvoří dosud neobjevené osudy devíti vojáků, jejichž příběhy zasahují do několika válečných let na různých frontách. Z jejich osobitého líčení vojenského života se dozvídáme nejen o klíčových událostech jednotlivých válečných let, třeba o sarajevském atentátu, mobilizaci, výcviku, odchodu do pole, důležitých bitvách, zakládání dobrovolných jednotek, vyhlášení Československa, návratu z legií, ale také o stravování na frontě, poznávání cizích kultur, zavádění nových zbraní, zapojení zvířat do válečných operací, o nemocech a zraněních, milostných vztazích ve válečné vřavě, o dezinformační kampani s francouzským zlatem, špionážních aférách a o procesech s velezrádci, budoucími československými politiky. Texty ilustrují autentické fotografie, pohlednice, korespondenční lístky, kresby a reprodukce rukopisů a tištěných dokumentů. Kniha, chronologicky členěná podle válečných roků, navazuje na úspěšný dvacetidílný pořad Polní pošta vysílaný Českým rozhlasem na stanici Vltava v roce 2014, kdy od vypuknutí první světové války uběhlo sto let.

Jedenácté narozeniny chce Johana oslavit se svou nejlepší kamarádkou Simonou, protože je mají ve stejný měsíc. Johanina máma cvičí džezgymnastiku a je krásná. Na tátu si Johana moc nepamatuje, zato s babičkou tráví spoustu času. Ta jí vypráví o tom, co bylo, a dovede zahnat veškeré obavy. Johanu ale vlastně kromě pitomého spolužáka Radka Hadraby a tajného obsahu babiččiny krabičky nic netrápí Bude to stejné i za třicet let? Svěží novela civilně a bez okázalosti mapuje třicet roků v životě dívky narozené v polovině 70. let. Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje, přesto však Johana vypovídá o historických událostech i osobních prožitcích leckdy výmluvněji, než dovedou zachytit vypjaté scény. Johana nese i svérázný literární rukopis. O jednotlivé dekády se postaraly tři výjimečné autorky.

Kompozice z pamětí, deníků a korespondence českých vojáků v první světové válce, volně navazující na knihu Přišel befel od císaře pána, tentokrát nesleduje pouti jednotlivých účastníků válečného dění, nýbrž pomocí autentických textů líčí konkrétní oblasti života na frontě i v zázemí. Přináší dosud nezveřejněná svědectví o tom, jak čerství rekruti reagovali na cizí kraje a národy, jaké byly jejich první zkušenosti s válečnou realitou, hrdinstvím a zbabělostí, novými zbraněmi, s lazarety a špitály či jakou úlohu plnila v poli zvířata. Spolu s vojáky i civilisty se podíváme, jak vypadalo válečné stravování, jak se slavily Vánoce i jiné svátky a obřady, jak se na frontě trávil volný čas, ať už sportem, hrami nebo uměleckou činností, jakou roli sehrály ženy v zázemí i ve vojenském prostředí a jaký význam pro české muže v poli měla víra a láska. Texty doprovázejí dobové snímky, pohlednice, korespondenční lístky, kresby a reprodukce rukopisů a tištěných dokumentů. Kniha navazuje na úspěšný mnohadílný cyklus Polní pošta vysílaný na stanici Vltava.

O čem sní intelektuálky? Vědkyně z Ústavu mezioborových studií člověka, třicátnice Ada Sabová už má leccos za sebou, takže není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného sarkastického vnímání světa, lidí kolem i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává a reflektuje zdánlivé nahodilosti, za nimiž tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, ale zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě. Román obdržel cenu Magnesia Litera 2019 za prózu. interpret: Jitka Ježková Délka nahrávky: 10 hodin 25 minut

Román Pavly Horákové nabízí pozoruhodný dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné, sebevědomé ženy, která nedostatek formálního vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí a vnímavostí. Mezi mnoha tématy, jež obě roviny vyprávění spojují, vyniká jedno: fascinace, kterou obě ženy pociťují tváří v tvář Vídni, tomuto zvláštnímu amalgámu světáctví a provincialismu, hektické současnosti a nostalgie po nenávratně uplynulé minulosti, cizího a důvěrně známého – a svého času také druhému největšímu českému městu. Kateřina pobývala ve Vídni v roce 1912, tedy v době, kdy sláva pyšné císařské metropole vrcholila. V roce 2020 se do Vídně v jejích stopách vydává Anežka, aby se o své předchůdkyni dozvěděla víc. Přitom zjišťuje, jak pevně provázané jsou dějiny českých zemí a Rakouska, objevuje skutečnosti, o nichž se u nás příliš nemluví, či dokonce mluvit nesluší, do toho řeší svůj milostný život, a jakoby mimoděk přichází na to, kým vlastně je – a kým by chtěla být – ona sama.

Jedenáctiletá Johana si ze všeho nejraději čte. Narodila se v polovině 70. let a žije v Praze ve vinohradském činžáku jen s mámou. Máma se trápí odchodem otce a trápí se i Johana. A po smrti milované babičky je to ještě o něco těžší. Sametová revoluce přinese nečekané naděje a možnosti, a Johaně také první lásku. Kolem se proženou divoká devadesátá léta a s novým tisíciletím se svět několikrát převrátí naruby. A Johana - dítě, dívka, žena - uprostřed velkých změn žije, jak umí - tak jako celá její generace. Stále se jí přitom vrací otázka: kde je její otec? Bude mít dost odvahy na to, aby ho našla? A naplní její představy? Johana, román o lidské zranitelnosti i síle, křehkosti vztahů a chybách, které opakujeme a kterým se nedokážeme vyhnout, je společným dílem tří autorek. Jednotlivými dekádami Johanu provedly Zuzana Dostálová, Pavla Horáková a Alena Scheinostová.Zuzana Dostálová (1976), violoncellistka a spisovatelka, vydala v roce 2016 svou prvotinu Proč všichni odcházejí. Je také zakladatelkou projektu Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní. Pavla Horáková (1974) je spisovatelka a překladatelka, připravuje pořady pro Český rozhlas, publikovala knihy pro děti (série o Hrobařících) a s Jiřím Kamenem knihu Přišel befel od císaře pána mapující příběhy Čechů v první světové válce. Alena Scheinostová (1977) je novinářka a publicistka. Je autorkou překladů romské prózy (Andrej Pešta) či poezie (Vlado Oláh), vlastní tvorbu publikovala časopisecky (Host). Romské literatuře věnovala odbornou monografii (Romipen - Literaturou k moderní identitě, 2006).

Román Pavly Horákové nabízí pozoruhodný dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné, sebevědomé ženy, která nedostatek formálního vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí a vnímavostí. Mezi mnoha tématy, jež obě roviny vyprávění spojují, vyniká jedno: fascinace, kterou obě ženy pociťují tváří v tvář Vídni, tomuto zvláštnímu amalgámu světáctví a provincialismu, hektické současnosti a nostalgie po nenávratně uplynulé minulosti, cizího a důvěrně známého – a svého času také druhému největšímu českému městu. Kateřina pobývala ve Vídni v roce 1912, tedy v době, kdy sláva pyšné císařské metropole vrcholila. V roce 2020 se do Vídně v jejích stopách vydává Anežka, aby se o své předchůdkyni dozvěděla víc. Přitom zjišťuje, jak pevně provázané jsou dějiny českých zemí a Rakouska, objevuje skutečnosti, o nichž se u nás příliš nemluví, či dokonce mluvit nesluší, do toho řeší svůj milostný život, a jakoby mimoděk přichází na to, kým vlastně je – a kým by chtěla být – ona sama.

A regény elbeszélője, Ada az Interdiszciplináris Antropológiai Intézet fiatal kutatója, modern értelmiségi nő, aki igyekszik megtalálni az egyensúlyt karrier és magánélet között. Mindkét területen szerzett tapasztalatai érthetővé teszik szarkazmusát és egyéni humorát. Ada érdeklődését felkelti egy kolléganője eltűnt fiának ügye, melynek véletlenszerű morzsáiban összefüggéseket és törvényszerűségeket vél felfedezni. Rájön, hogy a világ egyes dolgaihoz hiába közelítünk pusztán értelemmel, annál bonyolultabb logika rejlik a mélyebb rétegekben. Korábbi élete kereteiből kilépve elindul a titokzatos fiú nyomában, időnként a valóság szintjén is felülkerekedve… Pavla Horáková könyve eredeti, üde és vicces olvasmány, mely a végére fantasztikumba hajló fordulatot vesz. A regény elnyerte a Magnesia Litera díjat, és Csehországban hamar bestseller lett.

Vědkyně z Ústavu mezioborových studií člověka, třicátnice Ada Sabová už má leccos za sebou, takže není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného sarkastického vnímání světa, lidí kolem i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává a reflektuje zdánlivé nahodilosti, za nimiž tuší zákonitost a provázanost.

Audiokniha Srdce Evropy, autorkou je Pavla Horáková. Když vaše srdce bije v rytmu valčíku Na krásném modrém Dunaji. Pozoruhodný dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let. Z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i v nepřehledné době. Zároveň přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné, sebevědomé ženy, která nedostatek formálního vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí a vnímavostí.

Pod svíčkou bývá největší tma. A co teprve na hřbitově! Jen pár kroků od známého pražského obchodního centra se rozkládá areál Olšanských hřbitovů, jejichž zadumaný ráz přitahuje pozornost čtrnáctileté Kláry. Stačí však vlídná pobídka staré paní Anežky a dívka se záhy ocitá mezi hrstkou vrstevníků, kterou sem břečťanové ticho přivábilo stejně jako ji, protože ho den co den pozorují z oken svých domovů.