Jiří Janáč

Stalinský plán přetvoření přírody, který byl v SSSR spuštěn na podzim roku 1948, zásadně ovlivnil také československý přístup k poválečné obnově a přestavbě přírody a životního prostředí. Publikace popisuje hlavní rysy tohoto ambiciózního plánu, jehož provedením byli v ČSR pověřeni Rudolf Slánský a Josef Smrkovský. Sleduje proces jeho implementace, institucionální zakotvení i nakládání s přírodními zdroji, které se v komunistickém Československu odehrávalo v duchu radikálního odmítnutí malthusiánských teorií. Problematika kontinuity a diskontinuity československého poválečného vývoje pak poukazuje na možnosti a limity sovětizační politiky nových elit a na zásadní rysy kontinuity vědy a techniky v době, která kontinuitě příliš nepřála.

Kolektivní monografie se zabývá tématem materializace identit v prostoru socialistického a post-socialistického města. Vychází z předpokladu, že městský prostor sehrával důležitou roli v procesu formování národních identit těchto měst, přičemž formulace nových identit výrazně ovlivňuje vzhled (post)socialistických měst. Různé projevy a formy interakce mezi městským prostorem a identit jsou předmětem jednotlivých případových studií, které pokrývají prostor Běloruska, Makedonie, Kazachstánu a Moldavska.