Arthur Japin

1758, Amszterdam. A csábítás magasiskolája, ahogyan a kifogástalan modorú Seingalt lovag küzd az ünnepelt holland kurtizán, Galathée de Pompignac kegyeiért. A hölgyet kézről kézre adják hódolói, mert meg akarják tudni a titkot: miért rejti arcát mindig fátyol mögé. Seingalt ennél is többet akar, Galathée szívét; s fogadást ajánl a nőnek: ha egyetlen olyan asszonyt talál, akinek szenvedést okozott a lovag szerelme, elutasíthatja őt, különben oda kell adnia magát. Galathée nem tudja, hogy Seingalt lovag Giacomo Casanova néven lesz az utókor szemében a széptevés legendás alakja. Seingalt lovag meg nem tudja, hogy Galathée igazából Lucia, az egyszerű olasz parasztlány, az egyetlen nő, aki rég megremegtette a szívét. Ám a féktelen Lucia hosszú utat tesz meg, mire rideg Galathée válik belőle. Velencébe, Párizsba, majd Amszterdamba viszi a sorsa, cselédszobákon, utcasarkokon és bordélyházakon át. Megismeri kora legfontosabb eszméit, hóbortjait és kelepcéit, megtanul tűrni és az eszére hallgatni. Már azt hiszi, nincs mit tanulnia az élettől, ám a legfontosabb lecke még hátravan. Találkozása egykori szerelmével mindent felforgat, és mégis, valamiképp végre minden a helyére kerül...

U dveří pařížského domu stárnoucího malíře se jednoho dne objeví mladá žena. Oficiálně proto, aby slepému Edgaru Degasovi pomohla uspořádat jeho sbírku písemností a uměleckých děl. Mluví přízvukem Francouzů z New Orleansu a svými neodbytnými dotazy otevře v zahořklém starém muži Pandořinu skříňku vzpomínek na doby, kdy jeho život byl plný citů i světla. Při třídění nánosů minulosti se Degas ve svých myšlenkách i vyprávění vrací do dob, kdy jako mladý umělec se svými slavnými současníky v polovině 19. století obíhal pařížské salony umění, kreslil baletky v opeře i koňské dostihy, kdy se poprvé a naposledy fatálně zamiloval a kdy ve své umělecké rozevlátosti nedokázal učinit to správné rozhodnutí. Arthur Japin v životopisném románu Paní Degasová téměř vizuálně, na základě dopisů, deníkových záznamů, úředních dokladů, dobových svědectví a skic slavného malíře strhujícím způsobem rekonstruuje Degasovo umělecké tápání i zrání, životní vítězství i prohry včetně jeho nezapomenutelné cesty do New Orleansu, které se po americké občanské válce vzpamatovávalo z důsledků zrušení otroctví, a kde žila jediná žena jeho života, která byť nesla jeho příjmení, jemu nikdy nepatřila.

U dveří pařížského domu stárnoucího malíře se jednoho dne objeví mladá žena. Oficiálně proto, aby slepému Edgaru Degasovi pomohla uspořádat jeho sbírku písemností a uměleckých děl. Mluví přízvukem Francouzů z New Orleansu a svými neodbytnými dotazy otevře v zahořklém starém muži Pandořinu skříňku vzpomínek na doby, kdy jeho život byl plný citů i světla. Při třídění nánosů minulosti se Degas ve svých myšlenkách i vyprávění vrací do dob, kdy jako mladý umělec se svými slavnými současníky v polovině 19. století obíhal pařížské salony umění, kreslil baletky v opeře i koňské dostihy, kdy se poprvé a naposledy fatálně zamiloval a kdy ve své umělecké rozevlátosti nedokázal učinit to správné rozhodnutí. Arthur Japin v životopisném románu Paní Degasová téměř vizuálně, na základě dopisů, deníkových záznamů, úředních dokladů, dobových svědectví a skic slavného malíře strhujícím způsobem rekonstruuje Degasovo umělecké tápání i zrání, životní vítězství i prohry včetně jeho nezapomenutelné cesty do New Orleansu, které se po americké občanské válce vzpamatovávalo z důsledků zrušení otroctví, a kde žila jediná žena jeho života, která byť nesla jeho příjmení, jemu nikdy nepatřila.