Jindra Martin
autor
Sáhnout si do ran tohoto světa
Kniha je první souhrnnou syntézou dějin Církve československé (husitské) v období druhé republiky a nacistické okupace. Primárně se zaměřuje na perzekuci a rezistenci tohoto po římskokatolické církvi druhého nejpočetnějšího církevního společenství v Protektorátu Čechy a Morava. Za více než deset let se autorovi podařilo shromáždit širokou škálu archivních pramenů a vytvořit z nich obraz zápasu církve s okupační a protektorátní správou po březnu 1939, který se odrážel v jejím fungování a vnitřní struktuře. Jednotlivé kapitoly zachycují restriktivní zásahy, stěžejní oblasti církevního života a události, s nimiž se musela CČS(H) v letech 19381945 vyrovnávat. Čtenáři se tak mohou seznámit s momenty, kdy byla výrazněji ohrožena samotná existence církve. Detailně je popsán celý proces nucené změny jejího názvu. Monografie též mapuje zapojení věřících v domácím i zahraničním odboji, celou škálu sociálních aktivit nebo vztah CČS(H) k pronásledovaným Židům. Nesoustřeďuje se však pouze na území protektorátu, nýbrž ukazuje, že se změny na evropském kontinentu bolestně dotýkaly také života věřících na Slovensku nebo třeba na Těšínsku.
Posláním křesťanské církve není zůstávat izolovaným a od lidského života odděleným společenstvím. Kněz nemá právo vyznávat Boha, pokud nebere vážně bolest svých bližních. Čtenáři v knize najdou údaje o počtech usmrcených a vězněných duchovních CČS(H) v letech 19391945. Jejich jména se tak po více než 70 letech vracejí do povědomí veřejnosti.
Biografický slovník Církve československé husitské
Biografický slovník Církve československé husitské je plodem čtyřletého úsilí editorů Martina Jindry, Marcela Sladkowského a týmu spolupracovníků. Vedle Malého slovníku osobností českého katolicismu 20. století se jedná o ojedinělý církevní projekt, který na 640 stranách předkládá stovky hesel patriarchů, biskupů, učitelů Husovy československé bohoslovecké fakulty i Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, duchovních a v neposlední řadě významných laických pracovníků Církve československé husitské. Dějiny včetně těch církevních jsou spoluvytvářeny konkrétními lidmi, z nichž značná část se ztrácí v toku času, jiní zase z různých důvodů vstupují do širšího povědomí současníků i generací následujících. Přáním autorů bylo poodkrýt příběhy i těch zapomenutých, obrazně řečeno až po uklízečku každý má v Božím díle své místo. Kromě abecedního hesláře s odkazem na prameny a literaturu pod každým heslem část hesel je doplněna též portrétní fotografií je Biografický slovník Církve československé husitské opatřen předmluvou patriarchy Tomáše Butty a podrobným historiografickým úvodem historika a archiváře Bohdana Kaňáka. Kromě editorů, kteří zpracovali největší porci hesel, patří k autorskému kolektivu například historici Pavel Marek, Bohdan Kaňák a Jaroslav Hrdlička, teologové Tomáš Butta, Jiří Vogel, Jiří Beneš a Pavel Kolář, muzikoložka Ingrid Silná nebo archivářka Jitka Balatková.
Z milosti trpět pro Krista
Kniha doplněná řadou fotografií ve své úvodní části mapuje životní příběh faráře Církve československé (husitské) - CČS(H) Václava Mikuleckého a jeho zápasy s mašinérií ateistického režimu v poválečném Československu; autor se však nevyhýbá ani Mikuleckého střetům s představiteli vlastní církve, kteří až příliš snadno podléhali svodům komunistického režimu.
Kniha se zaměřuje především na osudové životní zlomy tohoto kněze, jež se do jisté míry překrývaly s děním v CČS(H). V té se v podstatě již od roku 1946 vyprofilovávaly dva proudy (konformní s komunistickým režimem a "biblicko-teologický"), které měly rozdílné představy o dalším směřování své církve. Konfrontace dvou církevních směrů vyvrcholila v roce 1961 na V. řádném sněmu CČS(H), který byl zároveň sněmem volebním. Farář Václav Mikulecký během jeho příprav patřil k nejvýraznějším zastáncům kandidatury profesora Otto Rutrleho na příštího patriarchu, jež byla ze strany státní moci vnímána jako nepřátelská a nepřijatelná. Státní dozor nad církvemi v součinnosti se Státní bezpečností se tedy rozhodl zasáhnout a zbavil Václava Mikuleckého státního souhlasu pro výkon duchovenské služby. Životopisná část publikace je tak vedle Mikuleckého neúnavné snahy o možnost znovu věrně a svobodně hlásat Kristovo evangelium v rodině CČS(H) orientována na jeho aktivity rozvíjející se "mimo" oficiální strukturu církve, jejichž asi nejvýraznějším plodem bylo vytváření neformálního společenství živé víry. Jedna z kapitol je tak věnována působení a snahám tohoto společenství o duchovní obnovu a hlubší spiritualitu své církve. V některých kapitolách (Společenství živé víry, Rehabilitační řízení a vytoužený návrat do oficiální farářské služby v církvi) autor nezapomíná ani na přesahy do jiných církví, zejména Českobratrské církve evangelické. Kniha zachycuje i přelomová období v církevní politice státu.
Publikace je doplněna četnými textovými přílohami (promluvy, zamyšlení, texty přátel a rodinných příslušníků) a edicí padesáti doposud nepublikovaných dokumentů, jež dokreslují dobovou atmosféru, životní směřování, ryzost víry, odhodlanost a vytrvalost faráře Václava Mikuleckého a jeho přátel, kteří ani za cenu obětí nerezignovali na své poslání v církvi a ve společnosti. Součástí knihy, při jejímž psaní autor čerpal zejména z četných archivních pramenů a vzpomínek řady pamětníků, je rozsáhlý soupis pramenů a literatury včetně bibliografie faráře Václava Mikuleckého, jmenný rejstřík a seznam použitých zkratek.
